Žalmy 104
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
1Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
1Благосиљај, душо моја, Господа! Господе, Боже мој, велик си веома, обукао си се у величанство и красоту.
2Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
2Обукао си светлост као хаљину, разапео небо као шатор;
3Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
3Водом си покрио дворове своје, облаке начинио си да су Ти кола, идеш не крилима ветреним.
4Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
4Чиниш ветрове да су Ти анђели, пламен огњени да су Ти слуге.
5Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
5Утврдио си земљу на темељима њеним, да се не помести на век века.
6Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
6Безданом као хаљином оденуо си је; на горама стоје воде.
7K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
7Од претње Твоје беже, од громовног гласа Твог теку.
8(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
8Излазе на горе и силазе у долине, на место које си им утврдио.
9Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
9Поставио си међу, преко које не прелазе, и не враћају се да покрију земљу.
10Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
10Извео си изворе по долинама, између гора теку воде.
11A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
11Напајају све звери пољске; дивљи магарци гасе жеђ своју.
12Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
12На њима птице небеске живе; кроз гране разлеже се глас њихов.
13Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
13Напајаш горе с висина својих, плодовима дела Твојих сити се земља.
14Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
14Дајеш те расте трава стоци, и зелен на корист човеку, да би извадио хлеб из земље.
15A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
15И вино весели срце човеку, и лице се светли од уља, и хлеб срце човеку крепи.
16Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
16Сите се дрвета Божија, кедри ливански, које си посадио.
17Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
17На њима птице вију гнезда; станак је родин на јелама.
18Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
18Горе високе дивокозама, камен је уточиште зечевима.
19Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
19Створио се месец да показује времена, сунце познаје запад свој.
20Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
20Стереш таму, и бива ноћ, по којој излази све зверје шумско;
21Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
21Лавови ричу за пленом, и траже од Бога хране себи.
22Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
22Сунце гране, и они се сакривају и лежу у ложе своје.
23Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
23Излази човек на посао свој, и на рад свој до вечера.
24Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
24Како је много дела Твојих, Господе! Све си премудро створио; пуна је земља блага Твог.
25V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
25Гле, море велико и широко, ту гмижу без броја, животиња мала и велика;
26Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
26Ту лађе плове, крокодил, ког си створио да се игра по њему.
27Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
27Све Тебе чека, да им дајеш пићу на време.
28Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
28Дајеш им, примају; отвориш руку своју, сите се добра.
29Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
29Одвратиш лице своје, жалосте се; узмеш им дух, гину, и у прах свој враћају се.
30Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
30Пошаљеш дух свој, постају, и понављаш лице земљи.
31Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
31Слава Господу увек; нек се весели Господ за дела своја!
32On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
32Он погледа на земљу, и она се тресе; дотакне се гора, и диме се.
33Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
33Певаћу Господу за живота свог; хвалићу Бога свог док сам год.
34Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
34Нека Му буде мила беседа моја! Веселићу се о Господу.
35Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
35Нека нестане грешника са земље, и безбожника нека не буде више! Благосиљај, душо моја, Господа! Алилуја!
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.