Žalmy 88

Kralice Bible (1613)

Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic

1Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského.

1Господе Боже, Спаситељу мој, дању вичем и ноћу пред Тобом.

2Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.

2Нек изађе преда Те молитва моја, пригни ухо своје к јауку мом;

3Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.

3Јер је душа моја пуна јада, и живот се мој примаче паклу.

4Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil.

4Изједначих се с онима који у гроб одлазе, постадох као човек без силе,

5Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.

5Као међу мртве бачен, као убијени, који леже у гробу, којих се више не сећаш, и који су од руке Твоје далеко.

6Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.

6Метнуо си ме у јаму најдоњу, у таму, у бездану.

7Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.

7Отежа ми гнев Твој, и свима валима својим удараш ме.

8Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. Sélah.

8Удаљио си од мене познанике моје, њима си ме омразио; затворен сам, и не могу изаћи.

9Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.

9Око моје усахну од јада, вичем Те, Господе, сав дан, пружам к Теби руке своје.

10Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.

10Еда ли ћеш на мртвима чинити чудеса? Или ће мртви устати и Тебе славити?

11Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? Sélah.

11Еда ли ће се у гробу приповедати милост Твоја, и истина Твоја у труљењу?

12I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?

12Еда ли ће у тами познати чудеса Твоја, и правду Твоју где се све заборавља?

13Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?

13Али ја, Господе, к Теби вичем, и јутром молитва моја срета Те.

14Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.

14Зашто, Господе, одбацујеш душу моју, и одвраћаш лице своје од мене?

15Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?

15Мучим се и издишем од удараца, подносим страхоте Твоје, без надања сам.

16Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.

16Гнев Твој стиже ме, страхоте Твоје раздиру ме.

17Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.

17Оптечу ме сваки дан као вода, стежу ме одсвуда.

18Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.

18Удаљио си од мене друга и пријатеља; познаници моји сакрили су се у мрак.

19Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.

no verse 19 in this text

Tip: use the ← and → keys to turn chapters.