Žalmy 31
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
1Přednímu zpěváku, žalm Davidův.
1У Тебе се, Господе, уздам; немој ме оставити под срамотом довека, по правди својој избави ме.
2V tebe, Hospodine, doufám, nedejž mi zahanbenu býti na věky, pro spravedlnost svou vysvoboď mne.
2Пригни к мени ухо своје, похитај, помози ми. Буди ми камени град, тврда ограда, где бих се спасао.
3Nakloň ke mně ucha svého, rychle vytrhni mne; budiž mi pevnou skalou a domem ohraženým, abys mne zachoval.
3Јер си Ти камена гора моја и ограда моја, имена свог ради води ме и управљај мном.
4Nebo skála má a hrad můj ty jsi, protož pro jméno své veď i doveď mne.
4Извади ме из мреже коју ми тајно заместише; јер си Ти крепост моја.
5Vyveď mne z leči, kterouž polékli na mne; nebo síla má ty jsi.
5У Твоју руку предајем дух свој; избављао си ме, Господе, Боже истинити!
6V ruce tvé poroučím ducha svého, nebo jsi mne vykoupil, Hospodine, Bože silný a věrný.
6Ненавидим оне који поштују пропадљиве идоле; ја се у Господа уздам.
7Nenávidím těch, kteříž následují pouhých marností, nebo já v Hospodinu naději skládám.
7Радоваћу се и веселити се о милости Твојој, кад погледаш на моју муку, познаш тугу душе моје,
8Plésati a radovati se budu v milosrdenství tvém, že jsi vzezřel na mé trápení, a poznal jsi v ssoužení duši mou.
8Не даш ме у руку непријатељу, поставиш ноге моје на пространом месту.
9Aniž jsi mne zavřel v ruce nepřítele, ale postavil jsi na širokosti nohy mé.
9Смилуј се на ме, Господе, јер ме је туга; од јада изнеможе око моје, душа моја и срце моје;
10Smiluj se nade mnou, Hospodine, nebo jsem ssoužen, tak že usvadla zámutkem tvář má, duše má, i život můj.
10Ишчиле у жалости живот мој, и године моје у уздисању; ослаби од муке крепост моја, и кости моје сасахнуше.
11Žalostí zajisté zhynulo zdraví mé, a léta má od úpění, zemdlena bídou mou síla má, a kosti mé vyprahly.
11Од мноштва непријатеља својих постадох подсмех и суседима својим, и страшило знанцима својим; који ме виде на улици беже од мене.
12U všech nepřátel svých jsem v pohanění, a nejvíce u sousedů, známým pak svým jsem strašidlem; kteříž mne vídají vně, utíkají přede mnou.
12Заборављен сам као мртав, нема ме у срцима; ја сам као разбијен суд.
13Vyšel jsem z paměti tak, jako mrtvý, učiněn jsem jako nádoba rozražená.
13Јер слушам грдњу од многих, од свуда страх, кад се договарају на ме, мисле ишчупати душу моју.
14Nebo slýchám utrhání mnohých, strach odevšad, když se proti mně spolu puntují, lstivě přemýšlejíce, jak by odjali duši mou.
14А ја се, Господе, у Тебе уздам и велим: Ти си Бог мој.
15Ale já v tobě naději skládám, Hospodine; řekl jsem: Bůh můj jsi ty.
15У Твојој су руци дани моји; отми ме из руку непријатеља мојих, и од оних, који ме гоне.
16V rukou tvých jsou časové moji, vytrhni mne z ruky nepřátel mých a těch, kteříž mne stihají.
16Покажи светло лице своје слузи свом; спаси ме милошћу својом.
17Osvěť tvář svou nad služebníkem svým, zachovej mne pro milosrdenství své.
17Господе! Немој ме оставити под срамотом; јер Тебе призивам. Нек се посраме безбожници, нека замукну и падну у пакао.
18Hospodine, ať nejsem zahanben, nebo jsem tě vzýval; nechať jsou zahanbeni bezbožníci, a skroceni v pekle.
18Нека онеме уста лажљива, која говоре на праведника обесно, охоло и с поругом.
19Oněmějte rtové lživí, kteříž mluví proti spravedlivému tvrdě, pyšně a s potupou.
19Како је много у Тебе добра, које чуваш за оне који Те се боје, и које дајеш онима који се у Те уздају пред синовима човечијим!
20Ó jak veliká jest dobrotivost tvá, kterouž jsi odložil těm, jenž se bojí tebe, a kterouž jsi činíval doufajícím v tebe před syny lidskými.
20Сакриваш их под кров лица свог од буна људских; склањаш их под сен од свадљивих језика.
21Ty je skrýváš v skrýši oblíčeje svého před vysokomyslností člověka, skrýváš je jako v stanu před jazyky svárlivými.
21Да је благословен Господ, што ми показа дивну милост као да ме уведе у тврд град!
22Požehnaný buď Hospodin, nebo prokázal ke mně divné milosrdenství své jako v městě ohraženém.
22Ја рекох у сметњи својој: Одбачен сам од очију Твојих; али Ти чу молитвени глас мој кад Те призвах.
23Já zajisté když jsem pospíchal, řekl jsem: Zavrženť jsem od očí tvých, ale ty jsi vyslyšel hlas pokorných modliteb mých, když jsem k tobě volal.
23Љубите Господа сви свети Његови; Господ држи веру; и увршено враћа онима који поступају охоло.
24Milujtež Hospodina všickni svatí jeho, neboť ostříhá věřících Hospodin, a též odplací vrchovatě tomu, kdož pýchu provodí.
24Будите слободни, и нека буде јако срце ваше, сви који се у Господа уздате.
25Zmužile sobě čiňte, (a posilní Bůh srdce vašeho), všickni, kteříž naději máte v Hospodinu.
no verse 25 in this text
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.