Žalmy 42
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
1Přednímu zpěváku z synů Chóre, žalm vyučující.
1Као што кошута тражи потоке, тако душа моја тражи Тебе, Боже!
2Jakož jelen řve, dychtě po tekutých vodách, tak duše má řve k tobě, ó Bože.
2Жедна је душа моја Бога, Бога Живога, кад ћу доћи и показати се лицу Божијем?
3Žízní duše má Boha, Boha živého, a říká: Skoro-liž půjdu, a ukáži se před oblíčejem Božím?
3Сузе су ми хлеб дан и ноћ, кад ми сваки дан говоре: Где је Бог твој?
4Slzy mé jsou mi místo chleba dnem i nocí, když mi říkají každého dne: Kdež jest Bůh tvůj?
4Душа се моја пролива кад се опомињем како сам ходио сред многог људства, ступао у дом Божји, а људство празнујући певаше и подвикиваше.
5Na to když se rozpomínám, téměř duši svou sám v sobě vylévám, že jsem chodíval s mnohými, a ubírával jsem se s nimi do domu Božího s hlasitým zpíváním, a díkčiněním v zástupu plésajících.
5Што си клонула, душо моја, и што си жалосна? Уздај се у Бога; јер ћу Га још славити, Спаситеља мог и Бога мог.
6Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu, i hojné spasení tváři jeho.
6Клонула је у мени душа зато што Те помињем у земљи јорданској, на Ермону, на гори малој.
7Můj Bože, jak tesklí duše má! Protož se na tě rozpomínám v krajině Jordánské a Hermonské, na hoře Mitsar.
7Бездана бездану дозива гласом слапова Твојих; све воде Твоје и вали Твоји на мене навалише.
8Propast propasti se ozývá k hlučení trub tvých, všecka vlnobití tvá a rozvodnění tvá na mne se svalila.
8Дању је јављао Господ милост своју, а ноћу Му је песма у мене, молитва Богу живота мог.
9Věřím však, žeť mi udělí ve dne Hospodin milosrdenství svého, a v noci písnička jeho se mnou, a modlitba má k Bohu života mého.
9Рећи ћу Богу, граду свом: Зашто си ме заборавио? Зашто идем сетан од пакости непријатељеве?
10Dím k Bohu silnému, skále své: Pročež jsi zapomenul se nade mnou? Proč pro ssoužení od nepřítele v smutku mám choditi?
10Који ми пакосте, пребијајући кости моје, ругају ми се говорећи ми сваки дан: Где ти је Бог?
11Jako rána v kostech mých jest to, když mi utrhají nepřátelé moji, říkajíce mi každého dne: Kdež jest Bůh tvůj?
11Што си клонула, душо моја, и што си жалосна? Уздај се у Бога; јер ћу Га још славити, Спаситеља мог и Бога мог.
12Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš ve mně? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu; onť jest hojné spasení tváři mé a Bůh můj.
no verse 12 in this text
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.