Žalmy 38
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
1Žalm Davidův k připomínání.
1Господе! Немој ме карати у гневу свом, нити ме наказити у јарости својој.
2Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
2Јер стреле Твоје устрелише ме, и рука ме Твоја тишти.
3Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
3Нема здравог места на телу мом од гнева Твог; нема мира у костима мојим од греха мог.
4Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
4Јер безакоња моја изађоше врх главе моје, као тешко бреме отежаше ми.
5Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
5Усмрдеше се и загнојише се ране моје од безумља мог.
6Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
6Згрчио сам се и погурио веома, сав дан идем сетан;
7Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
7Јер сам изнутра пун огња, и нема здравог места на телу мом.
8Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
8Изнемогох и веома ослабих, ричем од трзања срца свог.
9Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
9Господе! Пред Тобом су све жеље моје, и уздисање моје није од Тебе сакривено.
10Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
10Срце моје јако куца, остави ме снага моја, и вид очију мојих, ни њега ми нема.
11Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
11Другови моји и пријатељи моји видећи ране моје одступише, далеко стоје ближњи моји.
12Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
12Који траже душу моју намештају замку, и који су ми злу ради, говоре о погибли и по сав дан мисле о превари.
13Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
13А ја као глув не чујем и као нем који не отвара уста своја.
14Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
14Ја сам као човек који не чује или нема у устима својим правдања.
15Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
15Јер Тебе, Господе, чекам, Ти одговарај за мене, Господе, Боже мој!
16Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
16Јер рекох: Да ми се не свете, и да се не размећу нада мном, кад се спотакне нога моја.
17Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
17Јер сам готов пасти, и туга је моја свагда са мном.
18Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
18Признајем кривицу своју, и тужим ради греха свог.
19A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
19Непријатељи моји живе, јаки су, и сила их има што ме ненавиде на правди.
20Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
20Који ми враћају зло за добро, непријатељи су ми зато што сам пристао за добрим.
21A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
21Немој ме оставити, Господе, Боже мој! Немој се удаљити од мене.
22Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
22Похитај у помоћ мени, Господе, Спаситељу мој!
23Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
no verse 23 in this text
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.