Žalmy 35
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
1Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.
1Господе! Буди супарник супарницима мојим; удри оне који ударају на ме.
2Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.
2Узми оружје и штит, и дигни се мени у помоћ.
3Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.
3Потегни копље, и пресеци пут онима који ме гоне, реци души мојој: Ја сам спасење твоје.
4Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.
4Нека се постиде и посраме који траже душу моју; нека се одбију натраг и постиде који ми зло хоће.
5Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.
5Нека буду као прах пред ветром, и анђео Господњи нека их прогони.
6Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.
6Нека буде пут њихов таман и клизав, и анђео Господњи нека их тера.
7Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.
7Јер низашта застреше мрежом јаму за мене, низашта ископаше јаму души мојој.
8Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.
8Нека дође на њега погибао ненадна, и мрежа коју је наместио нека улови њега, нека он у њу падне на погибао.
9Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.
9А душа ће се моја радовати о Господу, и веселиће се за помоћ Његову.
10A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?
10Све ће кости моје рећи: Господе! Ко је као Ти, који избављаш страдалца од оног који му досађује, и ништега и убогога од оног који га упропашћује?
11Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.
11Усташе на ме лажни сведоци; шта не знам, за оно ме питају.
12Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,
12Плаћају ми зло за добро, и сиротовање души мојој.
13Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.
13Ја се у болести њиховој облачих у врећу, мучих постом душу своју, и молитва се моја враћаше у прсима мојим.
14Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.
14Као пријатељ, као брат поступах; бејах сетан и с обореном главом као онај који за матером жали.
15Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.
15А они се радују кад се ја спотакнем, и купе се, купе се на ме, задају ране, не знам зашто, чупају и не престају.
16S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.
16С неваљалим и подругљивим беспосличарима шкргућу на ме зубима својим.
17Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.
17Господе! Хоћеш ли дуго гледати? Отми душу моју од нападања њиховог, од ових лавова јединицу моју.
18I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.
18Признаћу Те у сабору великом, усред многог народа хвалићу Те.
19Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.
19Да ми се не би светили који ми злобе неправедно, и намигивали очима који мрзе на ме низашта.
20Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.
20Јер они не говоре о миру, него на мирне на земљи измишљају лажне ствари.
21Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.
21Разваљују на ме уста своја, и говоре: Добро! Добро! Види око наше.
22Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.
22Видиш, Господе! Немој ћутати; Господе! Немој одступити од мене.
23Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.
23Пробуди се, устани на суд мој, Боже мој и Господе, и на парницу моју.
24Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.
24Суди ми по правди својој, Господе, Боже мој, да ми се не свете.
25Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.
25Не дај да говоре у срцу свом: Добро! То смо хтели! Не дај да говоре: Прождресмо га.
26Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.
26Нек се постиде и посраме сви који се радују злу мом, нек се обуку у стид и у срам који се размећу нада мном.
27Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.
27Нека се радују и веселе који ми желе правду, и говоре једнако: Велик Господ, који жели мира слузи свом!
28I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.
28И мој ће језик казивати правду Твоју, и хвалу Теби сваки дан.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.