Žalmy 35
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Lutherbibel 1912
1Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.
1Ein Psalm Davids. HERR, hadere mit meinen Haderern; streite wider meine Bestreiter.
2Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.
2Ergreife Schild und Waffen und mache dich auf, mir zu helfen!
3Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.
3Zücke den Spieß und schütze mich gegen meine Verfolger! Sprich zu meiner Seele: Ich bin deine Hilfe!
4Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.
4Es müssen sich schämen und gehöhnt werden, die nach meiner Seele stehen; es müssen zurückkehren und zu Schanden werden, die mir übelwollen.
5Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.
5Sie müssen werden wie Spreu vor dem Winde, und der Engel des Herrn stoße sie weg.
6Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.
6Ihr Weg müsse finster und schlüpfrig werden, und der Engel des HERRN verfolge sie.
7Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.
7Denn sie haben mir ohne Ursache ihr Netz gestellt, mich zu verderben, und haben ohne Ursache meiner Seele Gruben zugerichtet.
8Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.
8Er müsse unversehens überfallen werden; und sein Netz, das er gestellt hat, müsse ihn fangen; und er müsse darin überfallen werden.
9Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.
9Aber meine Seele müsse sich freuen des HERRN und sei fröhlich über seine Hilfe.
10A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?
10Alle meine Gebeine müssen sagen: HERR, wer ist deinesgleichen? Der du den Elenden errettest von dem, der ihm zu stark ist, und den Elenden und Armen von seinen Räubern.
11Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.
11Es treten frevle Zeugen auf; die zeihen mich, des ich nicht schuldig bin.
12Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,
12Sie tun mir Arges um Gutes, mich in Herzeleid zu bringen.
13Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.
13Ich aber, wenn sie krank waren, zog einen Sack an, tat mir wehe mit Fasten und betete stets von Herzen;
14Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.
14ich hielt mich, als wäre es mein Freund und Bruder; ich ging traurig wie einer, der Leid trägt über seine Mutter.
15Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.
15Sie aber freuen sich über meinen Schaden und rotten sich; es rotten sich die Hinkenden wider mich ohne meine Schuld; sie zerreißen und hören nicht auf.
16S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.
16Mit denen, die da heucheln und spotten um des Bauches willen, beißen sie ihre Zähne zusammen über mich.
17Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.
17Herr, wie lange willst du zusehen? Errette doch meine Seele aus ihrem Getümmel und meine einsame von den jungen Löwen!
18I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.
18Ich will dir danken in der großen Gemeinde, und unter vielem Volk will ich dich rühmen.
19Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.
19Laß sich nicht über mich freuen, die mir unbillig feind sind, noch mit Augen spotten, die mich ohne Ursache hassen!
20Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.
20Denn sie trachten Schaden zu tun und suchen falsche Anklagen gegen die Stillen im Lande
21Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.
21und sperren ihr Maul weit auf wider mich und sprechen: “Da, Da! das sehen wir gerne.”
22Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.
22HERR, du siehst es, schweige nicht; Herr, sei nicht ferne von mir!
23Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.
23Erwecke dich und wache auf zu meinem Recht und zu meiner Sache, mein Gott und Herr!
24Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.
24HERR, mein Gott, richte mich nach deiner Gerechtigkeit, daß sie sich über mich nicht freuen.
25Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.
25Laß sie nicht sagen in ihrem Herzen: “Da, da! das wollten wir.” Laß sie nicht sagen: “Wir haben ihn verschlungen.”
26Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.
26Sie müssen sich schämen und zu Schanden werden alle, die sich meines Übels freuen; sie müssen mit Schande und Scham gekleidet werden, die sich gegen mich rühmen.
27Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.
27Rühmen und freuen müssen sich, die mir gönnen, daß ich recht behalte, und immer sagen: Der HERR sei hoch gelobt, der seinem Knechte wohlwill.
28I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.
28Und meine Zunge soll reden von deiner Gerechtigkeit und dich täglich preisen.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.