Žalmy 81

Kralice Bible (1613)

Lutherbibel 1912

1Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi.

1Auf der Gittith, vorzusingen, Asaphs. Singet fröhlich Gott, der unsre Stärke ist; jauchzt dem Gott Jakobs!

2Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.

2Hebet an mit Psalmen und gebet her die Pauken, liebliche Harfen mit Psalter!

3Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.

3Blaset im Neumond die Posaune, in unserm Fest der Laubhütten!

4Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.

4Denn solches ist die Weise in Israel und ein Recht des Gottes Jakobs.

5Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.

5Solche hat er zum Zeugnis gesetzt unter Joseph, da sie aus Ägyptenland zogen und fremde Sprache gehört hatten,

6Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.

6da ich ihre Schulter von der Last entledigt hatte und ihre Hände der Körbe los wurden.

7Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.

7Da du mich in der Not anriefst, half ich dir aus; ich erhörte dich, da dich das Wetter überfiel, und versuchte dich am Haderwasser. (Sela.)

8V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. Sélah.

8Höre, mein Volk, ich will unter dir zeugen; Israel, du sollst mich hören,

9Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,

9daß unter dir kein anderer Gott sei und du keinen fremden Gott anbetest.

10A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.

10Ich bin der HERR, dein Gott, der dich aus Ägyptenland geführt hat: Tue deinen Mund weit auf, laß mich ihn füllen!

11Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.

11Aber mein Volk gehorcht nicht meiner Stimme, und Israel will mich nicht.

12Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,

12So habe ich sie gelassen in ihres Herzens Dünkel, daß sie wandeln nach ihrem Rat.

13A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.

13Wollte mein Volk mir gehorsam sein und Israel auf meinem Wege gehen,

14Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,

14so wollte ich ihre Feinde bald dämpfen und meine Hand über ihre Widersacher wenden,

15Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.

15und denen, die den HERRN hassen, müßte es wider sie fehlen; ihre Zeit aber würde ewiglich währen,

16A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky.

16und ich würde sie mit dem besten Weizen speisen und mit Honig aus dem Felsen sättigen.

17A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je.

no verse 17 in this text

Tip: use the ← and → keys to turn chapters.