Žalmy 139
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Lutherbibel 1912
1Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
1Ein Psalm Davids, vorzusingen. HERR, Du erforschest mich und kennest mich.
2Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
2Ich sitze oder stehe auf, so weißt du es; du verstehst meine Gedanken von ferne.
3Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
3Ich gehe oder liege, so bist du um mich und siehst alle meine Wege.
4Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
4Denn siehe, es ist kein Wort auf meiner Zunge, das du, HERR, nicht alles wissest.
5Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
5Von allen Seiten umgibst du mich und hältst deine Hand über mir.
6Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
6Solche Erkenntnis ist mir zu wunderbar und zu hoch; ich kann sie nicht begreifen.
7Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
7Wo soll ich hin gehen vor deinem Geist, und wo soll ich hin fliehen vor deinem Angesicht?
8Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi.
8Führe ich gen Himmel, so bist du da. Bettete ich mir in die Hölle, siehe, so bist du auch da.
9Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
9Nähme ich Flügel der Morgenröte und bliebe am äußersten Meer,
10I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
10so würde mich doch deine Hand daselbst führen und deine Rechte mich halten.
11Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
11Spräche ich: Finsternis möge mich decken! so muß die Nacht auch Licht um mich sein.
12Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
12Denn auch Finsternis ist nicht finster bei dir, und die Nacht leuchtet wie der Tag, Finsternis ist wie das Licht.
13Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
13Denn du hast meine Nieren bereitet und hast mich gebildet im Mutterleib.
14Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
14Ich danke dir dafür, daß ich wunderbar gemacht bin; wunderbar sind deine Werke, und das erkennt meine Seele wohl.
15Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
15Es war dir mein Gebein nicht verhohlen, da ich im Verborgenen gemacht ward, da ich gebildet ward unten in der Erde.
16Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
16Deine Augen sahen mich, da ich noch unbereitet war, und alle Tage waren auf dein Buch geschrieben, die noch werden sollten, als derselben keiner da war.
17Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
17Aber wie köstlich sind vor mir, Gott, deine Gedanken! Wie ist ihrer so eine große Summe!
18Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
18Sollte ich sie zählen, so würde ihrer mehr sein denn des Sandes. Wenn ich aufwache, bin ich noch bei dir.
19Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
19Ach Gott, daß du tötetest die Gottlosen, und die Blutgierigen von mir weichen müßten!
20Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
20Denn sie reden von dir lästerlich, und deine Feinde erheben sich ohne Ursache.
21Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
21Ich hasse ja, HERR, die dich hassen, und es verdrießt mich an ihnen, daß sie sich wider dich setzen.
22Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
22Ich hasse sie im rechten Ernst; sie sind mir zu Feinden geworden.
23Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
23Erforsche mich, Gott, und erfahre mein Herz; prüfe mich und erfahre, wie ich's meine.
24A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
24Und siehe, ob ich auf bösem Wege bin, und leite mich auf ewigem Wege.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.