Žalmy 139
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Clementine Vulgate, 1598
1Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
1In finem. Psalmus David.
2Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
2[Eripe me, Domine, ab homine malo; a viro iniquo eripe me.
3Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
3Qui cogitaverunt iniquitates in corde, tota die constituebant prælia.
4Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
4Acuerunt linguas suas sicut serpentis; venenum aspidum sub labiis eorum.
5Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
5Custodi me, Domine, de manu peccatoris, et ab hominibus iniquis eripe me. Qui cogitaverunt supplantare gressus meos:
6Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
6absconderunt superbi laqueum mihi. Et funes extenderunt in laqueum; juxta iter, scandalum posuerunt mihi.
7Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
7Dixi Domino: Deus meus es tu; exaudi, Domine, vocem deprecationis meæ.
8Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi.
8Domine, Domine, virtus salutis meæ, obumbrasti super caput meum in die belli.
9Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
9Ne tradas me, Domine, a desiderio meo peccatori: cogitaverunt contra me; ne derelinquas me, ne forte exaltentur.
10I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
10Caput circuitus eorum: labor labiorum ipsorum operiet eos.
11Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
11Cadent super eos carbones; in ignem dejicies eos: in miseriis non subsistent.
12Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
12Vir linguosus non dirigetur in terra; virum injustum mala capient in interitu.
13Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
13Cognovi quia faciet Dominus judicium inopis, et vindictam pauperum.
14Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
14Verumtamen justi confitebuntur nomini tuo, et habitabunt recti cum vultu tuo.]
15Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
no verse 15 in this text
16Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
no verse 16 in this text
17Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
no verse 17 in this text
18Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
no verse 18 in this text
19Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
no verse 19 in this text
20Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
no verse 20 in this text
21Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
no verse 21 in this text
22Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
no verse 22 in this text
23Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
no verse 23 in this text
24A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
no verse 24 in this text
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.