Žalmy 90
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Clementine Vulgate, 1598
1Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.
1Laus cantici David. [Qui habitat in adjutorio Altissimi, in protectione Dei cæli commorabitur.
2Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.
2Dicet Domino: Susceptor meus es tu, et refugium meum; Deus meus, sperabo in eum.
3Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.
3Quoniam ipse liberavit me de laqueo venantium, et a verbo aspero.
4Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.
4Scapulis suis obumbrabit tibi, et sub pennis ejus sperabis.
5Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.
5Scuto circumdabit te veritas ejus: non timebis a timore nocturno;
6Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.
6a sagitta volante in die, a negotio perambulante in tenebris, ab incursu, et dæmonio meridiano.
7Ale my hyneme od hněvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zděšeni.
7Cadent a latere tuo mille, et decem millia a dextris tuis; ad te autem non appropinquabit.
8Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.
8Verumtamen oculis tuis considerabis, et retributionem peccatorum videbis.
9Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.
9Quoniam tu es, Domine, spes mea; Altissimum posuisti refugium tuum.
10Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.
10Non accedet ad te malum, et flagellum non appropinquabit tabernaculo tuo.
11Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?
11Quoniam angelis suis mandavit de te, ut custodiant te in omnibus viis tuis.
12Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.
12In manibus portabunt te, ne forte offendas ad lapidem pedem tuum.
13Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.
13Super aspidem et basiliscum ambulabis, et conculcabis leonem et draconem.
14Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.
14Quoniam in me speravit, liberabo eum; protegam eum, quoniam cognovit nomen meum.
15Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.
15Clamabit ad me, et ego exaudiam eum; cum ipso sum in tribulatione: eripiam eum, et glorificabo eum.
16Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.
16Longitudine dierum replebo eum, et ostendam illi salutare meum.]
17Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.
no verse 17 in this text
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.