Žalmy 68
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Clementine Vulgate, 1598
1Přednímu z kantorů, Davidův žalm k zpívání.
1In finem, pro iis qui commutabuntur. David.
2Povstane Bůh, a rozprchnou se nepřátelé jeho, a utekou od tváři jeho ti, kteříž ho mají v nenávisti.
2[Salvum me fac, Deus, quoniam intraverunt aquæ usque ad animam meam.
3Jakož rozehnán bývá dým, tak je rozženeš; jakož se rozplývá vosk před ohněm, tak bezbožní zahynou před tváří Boží.
3Infixus sum in limo profundi et non est substantia. Veni in altitudinem maris, et tempestas demersit me.
4Spravedliví pak veselíce se, poskakovati budou před Bohem, a plésati budou radostí.
4Laboravi clamans, raucæ factæ sunt fauces meæ; defecerunt oculi mei, dum spero in Deum meum.
5Prozpěvujte Bohu, žalmy zpívejte jménu jeho, vyrovnejte cestu tomu, kterýž se vznáší na oblacích. Hospodin jest jméno jeho, plésejtež před ním.
5Multiplicati sunt super capillos capitis mei qui oderunt me gratis. Confortati sunt qui persecuti sunt me inimici mei injuste; quæ non rapui, tunc exsolvebam.
6Otec jest sirotků a ochránce vdov, Bůh v příbytku svatém svém.
6Deus, tu scis insipientiam meam; et delicta mea a te non sunt abscondita.
7Bůh samotné rozmnožuje v domy, vyvodí vězně z okovů, zpurní pak bydliti musejí v zemi vyprahlé.
7Non erubescant in me qui exspectant te, Domine, Domine virtutum; non confundantur super me qui quærunt te, Deus Israël.
8Bože, když jsi předcházel lid svůj, když jsi kráčel po poušti, Sélah,
8Quoniam propter te sustinui opprobrium; operuit confusio faciem meam.
9Země se třásla, též i nebesa rozplývala se před tváří Boží, i ta hora Sinai před přítomností Boží, Boha Izraelského.
9Extraneus factus sum fratribus meis, et peregrinus filiis matris meæ.
10Deštěm štědrosti hojné skropoval jsi, Bože, dědictví své, a když zemdlívalo, ty jsi je zase očerstvoval.
10Quoniam zelus domus tuæ comedit me, et opprobria exprobrantium tibi ceciderunt super me.
11Zástupové tvoji přebývají v něm, kteréžs ty nastrojil dobrotivostí svou pro chudého, ó Bože.
11Et operui in jejunio animam meam, et factum est in opprobrium mihi.
12Pán dal slovo své, i těch, kteréž potěšeně zvěstovaly, zástup veliký, řkoucích:
12Et posui vestimentum meum cilicium; et factus sum illis in parabolam.
13Králové s vojsky utíkali, utíkali, a doma hlídající dělily kořisti.
13Adversum me loquebantur qui sedebant in porta, et in me psallebant qui bibebant vinum.
14Ačkoli jste mezi kotly ležeti musili, však jste jako holubice, mající křídla postříbřená, a brky z ryzího zlata.
14Ego vero orationem meam ad te, Domine; tempus beneplaciti, Deus. In multitudine misericordiæ tuæ, exaudi me in veritate salutis tuæ.
15Když Všemohoucí rozptýlí krále v této zemi, zbělíš jako sníh na hoře Salmon.
15Eripe me de luto, ut non infigar; libera me ab iis qui oderunt me, et de profundis aquarum.
16Hoře veliké, hoře v Bázan, hoře pahrbkovaté, hoře v Bázan.
16Non me demergat tempestas aquæ, neque absorbeat me profundum, neque urgeat super me puteus os suum.
17Pročež vyskakujete, hory pahrbkovaté? Na tétoť hoře zalíbilo se Bohu přebývati, jistě žeť na ní Hospodin na věky přebývati bude.
17Exaudi me, Domine, quoniam benigna est misericordia tua; secundum multitudinem miserationum tuarum respice in me.
18Vozů Božích jest dvadceti tisíců, mnoho tisíců andělů, Pán pak mezi nimi jako na Sinai v svatyni přebývá.
18Et ne avertas faciem tuam a puero tuo; quoniam tribulor, velociter exaudi me.
19Vstoupil jsi na výsost, jaté jsi vedl vězně, vzal jsi dary pro lidi. I nejzpurnější k přebývání s námi, Hospodine Bože, přivozuješ.
19Intende animæ meæ, et libera eam; propter inimicos meos, eripe me.
20Požehnaný Pán, každého dne nás osýpá dary svými, Bůh silný spasení našeho. Sélah.
20Tu scis improperium meum, et confusionem meam, et reverentiam meam;
21Onť jest Bůh silný náš, Bůh silný k hojnému spasení. Hospodin Pán z smrti vyvodí.
21in conspectu tuo sunt omnes qui tribulant me. Improperium exspectavit cor meum et miseriam: et sustinui qui simul contristaretur, et non fuit; et qui consolaretur, et non inveni.
22Raní zajisté Bůh hlavu nepřátel svých, a vrch hlavy vlasatý chodícího v hříších svých.
22Et dederunt in escam meam fel, et in siti mea potaverunt me aceto.
23Řekltě Pán: Zaseť vyvedu své, jako z Bázan, zase vyvedu z hlubokosti mořské.
23Fiat mensa eorum coram ipsis in laqueum, et in retributiones, et in scandalum.
24A protož noha tvá zbrocena bude ve krvi, i jazyk psů tvých krví nepřátelskou.
24Obscurentur oculi eorum, ne videant, et dorsum eorum semper incurva.
25Spatřili slavné jití tvé, Bože, jití silného Boha mého a krále mého v svatyni.
25Effunde super eos iram tuam, et furor iræ tuæ comprehendat eos.
26Napřed šli zpěváci, z zadu hrající na nástroje hudebné, u prostřed pak děvečky bubnující.
26Fiat habitatio eorum deserta, et in tabernaculis eorum non sit qui inhabitet.
27V shromážděních dobrořečte Bohu Pánu, kteříž jste z národu Izraelského.
27Quoniam quem tu percussisti persecuti sunt, et super dolorem vulnerum meorum addiderunt.
28Tu ať jest Beniamin maličký, kterýž je opanoval, tu knížata z Judy a houfové jejich, knížata z Zabulona, i knížata z Neftalíma.
28Appone iniquitatem super iniquitatem eorum, et non intrent in justitiam tuam.
29Obdařil tě Bůh tvůj silou. Potvrdiž, Bože, což jsi mezi námi vzdělal,
29Deleantur de libro viventium, et cum justis non scribantur.
30Z chrámu svého nad Jeruzalémem, do něhož tobě přinášeti budou králové dary.
30Ego sum pauper et dolens; salus tua, Deus, suscepit me.
31Zahub zástup kopidlníků, sebrání mocných vůdců i lidu bujného, pyšně vykračující s kusy stříbra; rozptyl lidi žádostivé válek.
31Laudabo nomen Dei cum cantico, et magnificabo eum in laude:
32Přijdouť nejvzácnější z Egypta, Mouřenínská země rychle vztáhne ruku svou k Bohu.
32et placebit Deo super vitulum novellum, cornua producentem et ungulas.
33Království země zpívejte Bohu, žalmy zpívejte Pánu, Sélah,
33Videant pauperes, et lætentur; quærite Deum, et vivet anima vestra:
34Tomu, kterýž se vznáší nad nebem nebes starodávních; aj, vydává hlas svůj, hlas přemocný.
34quoniam exaudivit pauperes Dominus, et vinctos suos non despexit.
35Dejte čest síly Bohu, jehož důstojnost nad Izraelem, a velikomocnost jeho na oblacích.
35Laudent illum cæli et terra; mare, et omnia reptilia in eis.
36Přehrozný jsi, ó Bože, z svatých příbytků svých. Bůh silný Izraelský, onť dává moc a sílu lidu svému, Bůh požehnaný.
36Quoniam Deus salvam faciet Sion, et ædificabuntur civitates Juda, et inhabitabunt ibi, et hæreditate acquirent eam.
no verse 37 in this text
37Et semen servorum ejus possidebit eam; et qui diligunt nomen ejus habitabunt in ea.]
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.