Přísloví 1
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Clementine Vulgate, 1598
1Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského,
1[Parabolæ Salomonis, filii David, regis Israël,
2Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti,
2ad sciendam sapientiam et disciplinam;
3K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest,
3ad intelligenda verba prudentiæ, et suscipiendam eruditionem doctrinæ, justitiam, et judicium, et æquitatem:
4Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.
4ut detur parvulis astutia, adolescenti scientia et intellectus.
5Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější,
5Audiens sapiens, sapientior erit, et intelligens gubernacula possidebit.
6K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich.
6Animadvertet parabolam et interpretationem, verba sapientum et ænigmata eorum.
7Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.
7Timor Domini principium sapientiæ; sapientiam atque doctrinam stulti despiciunt.]
8Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
8[Audi, fili mi, disciplinam patris tui, et ne dimittas legem matris tuæ:
9Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.
9ut addatur gratia capiti tuo, et torques collo tuo.
10Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.
10Fili mi, si te lactaverint peccatores, ne acquiescas eis.
11Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;
11Si dixerint: Veni nobiscum, insidiemur sanguini; abscondamus tendiculas contra insontem frustra;
12Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy;
12deglutiamus eum sicut infernus viventem, et integrum quasi descendentem in lacum;
13Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;
13omnem pretiosam substantiam reperiemus; implebimus domos nostras spoliis:
14Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:
14sortem mitte nobiscum, marsupium unum sit omnium nostrum:
15Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;
15fili mi, ne ambules cum eis; prohibe pedem tuum a semitis eorum:
16Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.
16pedes enim illorum ad malum currunt, et festinant ut effundant sanguinem.
17Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,
17Frustra autem jacitur rete ante oculos pennatorum.
18Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.
18Ipsi quoque contra sanguinem suum insidiantur, et moliuntur fraudes contra animas suas.
19Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.
19Sic semitæ omnis avari: animas possidentium rapiunt.]
20Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.
20[Sapientia foris prædicat; in plateis dat vocem suam:
21V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:
21in capite turbarum clamitat; in foribus portarum urbis profert verba sua, dicens:
22Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?
22Usquequo, parvuli, diligitis infantiam, et stulti ea quæ sibi sunt noxia cupient, et imprudentes odibunt scientiam?
23Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.
23convertimini ad correptionem meam. En proferam vobis spiritum meum, et ostendam vobis verba mea.
24Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,
24Quia vocavi, et renuistis; extendi manum meam, et non fuit qui aspiceret:
25Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:
25despexistis omne consilium meum, et increpationes meas neglexistis.
26Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,
26Ego quoque in interitu vestro ridebo, et subsannabo cum vobis id quod timebatis advenerit.
27Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.
27Cum irruerit repentina calamitas, et interitus quasi tempestas ingruerit; quando venerit super vos tribulatio et angustia:
28Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.
28tunc invocabunt me, et non exaudiam; mane consurgent, et non invenient me:
29Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,
29eo quod exosam habuerint disciplinam, et timorem Domini non susceperint,
30Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.
30nec acquieverint consilio meo, et detraxerint universæ correptioni meæ.
31Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.
31Comedent igitur fructus viæ suæ, suisque consiliis saturabuntur.
32Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.
32Aversio parvulorum interficiet eos, et prosperitas stultorum perdet illos.
33Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.
33Qui autem me audierit, absque terrore requiescet, et abundantia perfruetur, timore malorum sublato.]
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.