Přísloví 16
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Clementine Vulgate, 1598
1Při člověku bývá spořádání myšlení, ale od Hospodina jest řeč jazyka.
1[Hominis est animam præparare, et Domini gubernare linguam.
2Všecky cesty člověka čisté se jemu zdají, ale kterýž zpytuje duchy, Hospodin jest.
2Omnes viæ hominis patent oculis ejus; spirituum ponderator est Dominus.
3Uval na Hospodina činy své, a budou upevněna předsevzetí tvá.
3Revela Domino opera tua, et dirigentur cogitationes tuæ.
4Hospodin všecko učinil pro sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému.
4Universa propter semetipsum operatus est Dominus; impium quoque ad diem malum.
5Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce; by sobě na pomoc i jiné přivzal, neujde pomsty.
5Abominatio Domini est omnis arrogans; etiamsi manus ad manum fuerit, non est innocens. Initium viæ bonæ facere justitiam; accepta est autem apud Deum magis quam immolare hostias.
6Milosrdenstvím a pravdou očištěna bývá nepravost, a v bázni Hospodinově uchází se zlého.
6Misericordia et veritate redimitur iniquitas, et in timore Domini declinatur a malo.
7Když se líbí Hospodinu cesty člověka, také i nepřátely jeho spokojuje k němu.
7Cum placuerint Domino viæ hominis, inimicos quoque ejus convertet ad pacem.
8Lepší jest maličko s spravedlností, než množství důchodů nespravedlivých.
8Melius est parum cum justitia quam multi fructus cum iniquitate.
9Srdce člověka přemýšlí o cestě své, ale Hospodin spravuje kroky jeho.
9Cor hominis disponit viam suam, sed Domini est dirigere gressus ejus.]
10Rozhodnutí jest ve rtech královských, v soudu neuchylují se ústa jeho.
10[Divinatio in labiis regis; in judicio non errabit os ejus.
11Váha a závaží jsou úsudek Hospodinův, a všecka závaží v pytlíku jeho nařízení.
11Pondus et statera judicia Domini sunt, et opera ejus omnes lapides sacculi.
12Ohavností jest králům činiti bezbožně; nebo spravedlností upevňován bývá trůn.
12Abominabiles regi qui agunt impie, quoniam justitia firmatur solium.
13Rtové spravedliví líbezní jsou králům, a ty, kteříž upřímě mluví, milují.
13Voluntas regum labia justa; qui recta loquitur diligetur.
14Rozhněvání královo jistý posel smrti, ale muž moudrý ukrotí je.
14Indignatio regis nuntii mortis, et vir sapiens placabit eam.
15V jasné tváři královské jest život, a přívětivost jeho jako oblak s deštěm jarním.
15In hilaritate vultus regis vita, et clementia ejus quasi imber serotinus.]
16Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než zlata nejčistšího, a nabyti rozumnosti lépe než stříbra.
16[Posside sapientiam, quia auro melior est, et acquire prudentiam, quia pretiosior est argento.
17Cesta upřímých jest odstoupiti od zlého; ostříhá duše své ten, kdož ostříhá cesty své.
17Semita justorum declinat mala; custos animæ suæ servat viam suam.
18Před setřením bývá pýcha, a před pádem pozdvižení ducha.
18Contritionem præcedit superbia, et ante ruinam exaltatur spiritus.
19Lépe jest poníženého duchu býti s pokornými, než děliti kořist s pyšnými.
19Melius est humiliari cum mitibus quam dividere spolia cum superbis.
20Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest.
20Eruditus in verbo reperiet bona, et qui sperat in Domino beatus est.
21Ten, kdož jest moudrého srdce, slove rozumný, a sladkost rtů přidává naučení.
21Qui sapiens est corde appellabitur prudens, et qui dulcis eloquio majora percipiet.
22Rozumnost těm, kdož ji mají, jest pramen života, ale umění bláznů jest bláznovství.
22Fons vitæ eruditio possidentis; doctrina stultorum fatuitas.]
23Srdce moudrého rozumně spravuje ústa svá, tak že rty svými přidává naučení.
23[Cor sapientis erudiet os ejus, et labiis ejus addet gratiam.
24Plást medu jsou řeči utěšené, sladkost duši, a lékařství kostem.
24Favus mellis composita verba; dulcedo animæ sanitas ossium.
25Cesta zdá se přímá člověku, ale dokonání její jistá cesta smrti.
25Est via quæ videtur homini recta, et novissima ejus ducunt ad mortem.
26Èlověk pracovitý pracuje sobě, nebo ponoukají ho ústa jeho.
26Anima laborantis laborat sibi, quia compulit eum os suum.
27Muž nešlechetný vykopává zlé, v jehožto rtech jako oheň spalující.
27Vir impius fodit malum, et in labiis ejus ignis ardescit.
28Muž převrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlučuje přátely.
28Homo perversus suscitat lites, et verbosus separat principes.
29Muž ukrutný přeluzuje bližního svého, a uvodí jej na cestu nedobrou.
29Vir iniquus lactat amicum suum, et ducit eum per viam non bonam.
30Zamhuřuje oči své, smýšleje věci převrácené, a zmítaje pysky svými, vykonává zlé.
30Qui attonitis oculis cogitat prava, mordens labia sua perficit malum.
31Koruna ozdobná jsou šediny na cestě spravedlnosti se nalézající.
31Corona dignitatis senectus, quæ in viis justitiæ reperietur.
32Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek, a kdož panuje nad myslí svou nežli ten, kterýž dobyl města.
32Melior est patiens viro forti, et qui dominatur animo suo expugnatore urbium.
33Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko řízení jeho.
33Sortes mittuntur in sinum, sed a Domino temperantur.]
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.