Přísloví 25
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Clementine Vulgate, 1598
1Jaké i tato jsou přísloví Šalomounova, kteráž shromáždili muži Ezechiáše, krále Judského:
1Hæ quoque parabolæ Salomonis, quas transtulerunt viri Ezechiæ regis Juda.
2Sláva Boží jest skrývati věc, ale sláva králů zpytovati věc.
2[Gloria Dei est celare verbum, et gloria regum investigare sermonem.
3Vysokosti nebes, a hlubokosti země, a srdce králů není žádného vystižení.
3Cælum sursum, et terra deorsum, et cor regum inscrutabile.
4Jako když bys odjal trůsku od stříbra, ukáže se slevači nádoba čistá:
4Aufer rubiginem de argento, et egredietur vas purissimum.
5Tak když odejmeš bezbožného od oblíčeje králova, tedy utvrzen bude v spravedlnosti trůn jeho.
5Aufer impietatem de vultu regis, et firmabitur justitia thronus ejus.
6Nestavěj se za znamenitého před králem, a na místě velikých nestůj.
6Ne gloriosus appareas coram rege, et in loco magnorum ne steteris.
7Nebo lépe jest, aťby řečeno bylo: Vstup sem, nežli abys snížen byl před knížetem; což vídávají oči tvé.
7Melius est enim ut dicatur tibi: Ascende huc, quam ut humilieris coram principe.]
8Nevcházej v svár kvapně, tak abys naposledy něčeho se nedopustil, kdyby tě zahanbil bližní tvůj.
8[Quæ viderunt oculi tui ne proferas in jurgio cito, ne postea emendare non possis, cum dehonestaveris amicum tuum.
9Srovnej při svou s bližním svým, a tajné věci jiného nevyjevuj,
9Causam tuam tracta cum amico tuo, et secretum extraneo ne reveles:
10Aťby lehkosti neučinil ten, kdož by to slyšel, až by i zlá pověst tvá nemohla jíti nazpět.
10ne forte insultet tibi cum audierit, et exprobrare non cesset. Gratia et amicitia liberant: quas tibi serva, ne exprobrabilis fias.
11Jablka zlatá s řezbami stříbrnými jest slovo propověděné případně.
11Mala aurea in lectis argenteis, qui loquitur verbum in tempore suo.
12Náušnice zlatá a ozdoba z ryzího zlata jest trestatel moudrý u toho, jenž poslouchá.
12Inauris aurea, et margaritum fulgens, qui arguit sapientem et aurem obedientem.
13Jako studenost sněžná v čas žně, tak jest posel věrný těm, kteříž jej posílají; nebo duši pánů svých očerstvuje.
13Sicut frigus nivis in die messis, ita legatus fidelis ei qui misit eum: animam ipsius requiescere facit.
14Jako oblakové a vítr bez deště, tak člověk, kterýž se chlubí darem lživým.
14Nubes, et ventus, et pluviæ non sequentes, vir gloriosus et promissa non complens.
15Snášelivostí nakloněn bývá vývoda, a jazyk měkký láme kosti.
15Patientia lenietur princeps, et lingua mollis confringet duritiam.]
16Nalezneš-li med, jez, pokudž by dosti bylo tobě, abys snad nasycen jsa jím, nevyvrátil ho.
16[Mel invenisti: comede quod sufficit tibi, ne forte satiatus evomas illud.
17Zdržuj nohu svou od domu bližního svého, aby syt jsa tebe, neměl tě v nenávisti.
17Subtrahe pedem tuum de domo proximi tui, nequando satiatus oderit te.
18Kladivo a meč a střela ostrá jest každý, kdož mluví falešné svědectví proti bližnímu svému.
18Jaculum, et gladius, et sagitta acuta, homo qui loquitur contra proximum suum falsum testimonium.
19Zub vylomený a noha vytknutá jest doufání v převráceném v den úzkosti.
19Dens putridus, et pes lassus, qui sperat super infideli in die angustiæ,
20Jako ten, kdož svláčí oděv v čas zimy, a ocet lije k sanitru, tak kdož zpívá písničky srdci smutnému.
20et amittit pallium in die frigoris. Acetum in nitro, qui cantat carmina cordi pessimo. Sicut tinea vestimento, et vermis ligno, ita tristitia viri nocet cordi.
21Jestliže by lačněl ten, jenž tě nenávidí, nakrm jej chlebem, a žíznil-li by, napoj jej vodou.
21Si esurierit inimicus tuus, ciba illum; si sitierit, da ei aquam bibere:
22Nebo uhlí řeřavé shromáždíš na hlavu jeho, a Hospodin odplatí tobě.
22prunas enim congregabis super caput ejus, et Dominus reddet tibi.
23Vítr půlnoční zplozuje déšť, a tvář hněvivá jazyk tajně utrhající.
23Ventus aquilo dissipat pluvias, et facies tristis linguam detrahentem.
24Lépe jest bydliti v koutě na střeše, nežli s ženou svárlivou v domě společném.
24Melius est sedere in angulo domatis quam cum muliere litigiosa et in domo communi.
25Voda studená duši ustalé jest novina dobrá z země daleké.
25Aqua frigida animæ sitienti, et nuntius bonus de terra longinqua.
26Studnice nohami zakalená a pramen zkažený jest spravedlivý z místa svého před bezbožným vystrčený.
26Fons turbatus pede et vena corrupta, justus cadens coram impio.
27Jísti mnoho medu není dobře; tak zpytování slávy jejich není slavné.
27Sicut qui mel multum comedit non est ei bonum, sic qui scrutator est majestatis opprimetur a gloria.
28Město rozbořené beze zdi jest muž, kterýž nemá moci nad duchem svým.
28Sicut urbs patens et absque murorum ambitu, ita vir qui non potest in loquendo cohibere spiritum suum.]
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.