Přísloví 24
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Clementine Vulgate, 1598
1Nenásleduj lidí zlých, aniž žádej bývati s nimi.
1[Ne æmuleris viros malos, nec desideres esse cum eis:
2Nebo o zhoubě přemýšlí srdce jejich, a rtové jejich o trápení mluví.
2quia rapinas meditatur mens eorum, et fraudes labia eorum loquuntur.
3Moudrostí vzdělán bývá dům, a rozumností upevněn.
3Sapientia ædificabitur domus, et prudentia roborabitur.
4Skrze umění zajisté pokojové naplněni bývají všelijakým zbožím drahým a utěšeným.
4In doctrina replebuntur cellaria, universa substantia pretiosa et pulcherrima.
5Muž moudrý jest silný, a muž umělý přidává síly.
5Vir sapiens fortis est, et vir doctus robustus et validus:
6Nebo skrze rady opatrné svedeš bitvu, a vysvobození skrze množství rádců.
6quia cum dispositione initur bellum, et erit salus ubi multa consilia sunt.
7Vysoké jsou bláznu moudrosti; v bráně neotevře úst svých.
7Excelsa stulto sapientia; in porta non aperiet os suum.
8Kdo myslí zle činiti, toho nešlechetným nazovou.
8Qui cogitat mala facere stultus vocabitur:
9Zlé myšlení blázna jest hřích, a ohavnost lidská posměvač.
9cogitatio stulti peccatum est, et abominatio hominum detractor.
10Budeš-li se lenovati ve dni ssoužení, špatná bude síla tvá.
10Si desperaveris lassus in die angustiæ, imminuetur fortitudo tua.]
11Vytrhuj jaté k smrti; nebo od těch, ješto se chýlí k zabití, což bys se zdržel?
11[Erue eos qui ducuntur ad mortem, et qui trahuntur ad interitum, liberare ne cesses.
12Díš-li: Aj, nevěděli jsme o tom: zdaliž ten, jenž zpytuje srdce, nerozumí, a ten, kterýž jest strážce duše tvé, nezná, a neodplatí každému podlé skutků jeho?
12Si dixeris: Vires non suppetunt; qui inspector est cordis ipse intelligit: et servatorem animæ tuæ nihil fallit, reddetque homini juxta opera sua.
13Synu můj, jez med, nebo dobrý jest, a plást sladký dásním tvým.
13Comede, fili mi, mel, quia bonum est, et favum dulcissimum gutturi tuo.
14Tak umění moudrosti duši tvé. Jestliže ji najdeš, onať bude mzda, a naděje tvá nebude vyťata.
14Sic et doctrina sapientiæ animæ tuæ: quam cum inveneris, habebis in novissimis spem, et spes tua non peribit.
15Nečiniž úkladů, ó bezbožníče, příbytku spravedlivého, a nekaz odpočinutí jeho.
15Ne insidieris, et quæras impietatem in domo justi, neque vastes requiem ejus.
16Nebo ač sedmkrát padá spravedlivý, však zase povstává, bezbožníci pak padají ve zlém.
16Septies enim cadet justus, et resurget: impii autem corruent in malum.
17Když by padl nepřítel tvůj, neraduj se, a když by klesl, nechať nepléše srdce tvé,
17Cum ceciderit inimicus tuus ne gaudeas, et in ruina ejus ne exsultet cor tuum:
18Aby snad nepopatřil Hospodin, a nelíbilo by se to jemu, a odvrátil by od něho hněv svůj.
18ne forte videat Dominus, et displiceat ei, et auferat ab eo iram suam.
19Nehněvej se příčinou zlostníků, aniž následuj bezbožných.
19Ne contendas cum pessimis, nec æmuleris impios:
20Nebo zlý nebude míti odplaty; svíce bezbožných zhasne.
20quoniam non habent futurorum spem mali, et lucerna impiorum extinguetur.
21Boj se Hospodina, synu můj, i krále, a k neustavičným se nepřiměšuj.
21Time Dominum, fili mi, et regem, et cum detractoribus non commiscearis:
22Nebo v náhle nastane bída jejich, a pomstu obou těch kdo zná?
22quoniam repente consurget perditio eorum, et ruinam utriusque quis novit?]
23Také i toto moudrým náleží: Přijímati osobu v soudu není dobré.
23Hæc quoque sapientibus. [Cognoscere personam in judicio non est bonum.
24Toho, kdož říká bezbožnému: Spravedlivý jsi, klnouti budou lidé, a v ošklivost jej vezmou národové.
24Qui dicunt impio: Justus es: maledicent eis populi, et detestabuntur eos tribus.
25Ale kteříž kárají, budou potěšeni, a přijde na ně požehnání dobrého.
25Qui arguunt eum laudabuntur, et super ipsos veniet benedictio.
26Bude líbati rty toho, kdož mluví slova pravá.
26Labia deosculabitur qui recta verba respondet.
27Nastroj vně dílo své, a sprav je sobě na poli; potom také vystavíš dům svůj.
27Præpara foris opus tuum, et diligenter exerce agrum tuum, ut postea ædifices domum tuam.
28Nebývej svědkem všetečným proti bližnímu svému, aniž lahodně namlouvej rty svými.
28Ne sis testis frustra contra proximum tuum, nec lactes quemquam labiis tuis.
29Neříkej: Jakž mi učinil, tak mu učiním; odplatím muži tomu podlé skutku jeho.
29Ne dicas: Quomodo fecit mihi, sic faciam ei; reddam unicuique secundum opus suum.]
30Přes pole muže lenivého šel jsem, a přes vinici člověka nemoudrého,
30[Per agrum hominis pigri transivi, et per vineam viri stulti:
31A aj, porostlo všudy trním, přikryly všecko kopřivy, a ohrada kamenná její byla zbořená.
31et ecce totum repleverant urticæ, et operuerant superficiem ejus spinæ, et maceria lapidum destructa erat.
32A vida to, posoudil jsem toho; vida, vzal jsem to k výstraze.
32Quod cum vidissem, posui in corde meo, et exemplo didici disciplinam.
33Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,
33Parum, inquam, dormies, modicum dormitabis; pauxillum manus conseres ut quiescas:
34V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.
34et veniet tibi quasi cursor egestas, et mendicitas quasi vir armatus.]
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.