Přísloví 10
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Clementine Vulgate, 1598
1Syn moudrý obveseluje otce, ale syn bláznivý zámutkem jest matce své.
1[Filius sapiens lætificat patrem, filius vero stultus mœstitia est matris suæ.
2Neprospívají pokladové bezbožně nabytí, ale spravedlnost vytrhuje od smrti.
2Nil proderunt thesauri impietatis, justitia vero liberabit a morte.
3Nedopustí lačněti Hospodin duši spravedlivého, statek pak bezbožných rozptýlí.
3Non affliget Dominus fame animam justi, et insidias impiorum subvertet.
4K nouzi přivodí ruka lstivá, ruka pak pracovitých zbohacuje.
4Egestatem operata est manus remissa; manus autem fortium divitias parat. Qui nititur mendaciis, hic pascit ventos; idem autem ipse sequitur aves volantes.
5Kdo shromažďuje v létě, jest syn rozumný; kdož vyspává ve žni, jest syn, kterýž hanbu činí.
5Qui congregat in messe, filius sapiens est; qui autem stertit æstate, filius confusionis.
6Požehnání jest nad hlavou spravedlivého, ale ústa bezbožných přikrývají ukrutnost.
6Benedictio Domini super caput justi; os autem impiorum operit iniquitas.
7Památka spravedlivého požehnaná, ale jméno bezbožných smrdí.
7Memoria justi cum laudibus, et nomen impiorum putrescet.
8Moudré srdce přijímá přikázaní, ale blázen od rtů svých padne.
8Sapiens corde præcepta suscipit; stultus cæditur labiis.
9Kdo chodí upřímě, chodí doufanlivě; kdož pak převrací cesty své, vyjeven bude.
9Qui ambulat simpliciter ambulat confidenter; qui autem depravat vias suas manifestus erit.
10Kdo mhourá okem, uvodí nesnáz; a kdož jest bláznivých rtů, padne.
10Qui annuit oculo dabit dolorem; et stultus labiis verberabitur.]
11Pramen života jsou ústa spravedlivého, ale ústa bezbožných přikrývají ukrutnost.
11[Vena vitæ os justi, et os impiorum operit iniquitatem.
12Nenávist vzbuzuje sváry, ale láska přikrývá všecka přestoupení.
12Odium suscitat rixas, et universa delicta operit caritas.
13Ve rtech rozumného nalézá se moudrost, ale kyj na hřbetě blázna.
13In labiis sapientis invenitur sapientia, et virga in dorso ejus qui indiget corde.
14Moudří skrývají umění, úst pak blázna blízké jest setření.
14Sapientes abscondunt scientiam; os autem stulti confusioni proximum est.
15Zboží bohatého jest město pevné jeho, ale nouze jest chudých setření.
15Substantia divitis, urbs fortitudinis ejus; pavor pauperum egestas eorum.
16Práce spravedlivého jest k životu, nábytek pak bezbožných jest k hříchu.
16Opus justi ad vitam, fructus autem impii ad peccatum.
17Stezkou života jde, kdož přijímá trestání; ale kdož pohrdá domlouváním, bloudí.
17Via vitæ custodienti disciplinam; qui autem increpationes relinquit, errat.
18Kdož přikrývá nenávist rty lživými, i kdož uvodí v lehkost, ten blázen jest.
18Abscondunt odium labia mendacia; qui profert contumeliam, insipiens est.
19Mnohé mluvení nebývá bez hříchu, kdož pak zdržuje rty své, opatrný jest.
19In multiloquio non deerit peccatum, qui autem moderatur labia sua prudentissimus est.
20Stříbro výborné jest jazyk spravedlivého, ale srdce bezbožných za nic nestojí.
20Argentum electum lingua justi; cor autem impiorum pro nihilo.
21Rtové spravedlivého pasou mnohé, blázni pak pro bláznovství umírají.
21Labia justi erudiunt plurimos; qui autem indocti sunt in cordis egestate morientur.]
22Požehnání Hospodinovo zbohacuje, a to beze všeho trápení.
22[Benedictio Domini divites facit, nec sociabitur eis afflictio.
23Za žert jest bláznu činiti nešlechetnost, ale muž rozumný moudrosti se drží.
23Quasi per risum stultus operatur scelus, sapientia autem est viro prudentia.
24Èeho se bojí bezbožný, to přichází na něj; ale čehož žádají spravedliví, dává Bůh.
24Quod timet impius veniet super eum; desiderium suum justus dabitur.
25Jakož pomíjí vichřice, tak nestane bezbožníka, spravedlivý pak jest základ stálý.
25Quasi tempestas transiens non erit impius; justus autem quasi fundamentum sempiternum.
26Jako ocet zubům, a jako dým očima, tak jest lenivý těm, kteříž jej posílají.
26Sicut acetum dentibus, et fumus oculis, sic piger his qui miserunt eum.
27Bázeň Hospodinova přidává dnů, léta pak bezbožných ukrácena bývají.
27Timor Domini apponet dies, et anni impiorum breviabuntur.
28Očekávání spravedlivých jest potěšení, naděje pak bezbožných zahyne.
28Exspectatio justorum lætitia, spes autem impiorum peribit.
29Silou jest upřímému cesta Hospodinova, a strachem těm, kteříž činí nepravost.
29Fortitudo simplicis via Domini, et pavor his qui operantur malum.
30Spravedlivý na věky se nepohne, bezbožní pak nebudou bydliti v zemi.
30Justus in æternum non commovebitur, impii autem non habitabunt super terram.
31Ústa spravedlivého vynášejí moudrost, ale jazyk převrácený vyťat bude.
31Os justi parturiet sapientiam; lingua pravorum peribit.
32Rtové spravedlivého znají, což jest Bohu libého, ústa pak bezbožných převrácené věci.
32Labia justi considerant placita, et os impiorum perversa.]
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.