Přísloví 17
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Clementine Vulgate, 1598
1Lepší jest kus chleba suchého s pokojem, nežli dům plný nabitých hovad s svárem.
1[Melior est buccella sicca cum gaudio quam domus plena victimis cum jurgio.
2Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví.
2Servus sapiens dominabitur filiis stultis, et inter fratres hæreditatem dividet.
3Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin.
3Sicut igne probatur argentum et aurum camino, ita corda probat Dominus.
4Zlý člověk pozoruje řečí nepravých, a lhář poslouchá jazyka převráceného.
4Malus obedit linguæ iniquæ, et fallax obtemperat labiis mendacibus.
5Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty.
5Qui despicit pauperem exprobrat factori ejus, et qui ruina lætatur alterius non erit impunitus.
6Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich.
6Corona senum filii filiorum, et gloria filiorum patres eorum.
7Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá.
7Non decent stultum verba composita, nec principem labium mentiens.
8Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu.
8Gemma gratissima exspectatio præstolantis; quocumque se vertit, prudenter intelligit.
9Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely.
9Qui celat delictum quærit amicitias; qui altero sermone repetit, separat fœderatos.
10Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil.
10Plus proficit correptio apud prudentem, quam centum plagæ apud stultum.
11Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá.
11Semper jurgia quærit malus: angelus autem crudelis mittetur contra eum.
12Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho.
12Expedit magis ursæ occurrere raptis fœtibus, quam fatuo confidenti in stultitia sua.
13Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho.
13Qui reddit mala pro bonis, non recedet malum de domo ejus.
14Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň.
14Qui dimittit aquam caput est jurgiorum, et antequam patiatur contumeliam judicium deserit.]
15Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně.
15[Qui justificat impium, et qui condemnat justum, abominabilis est uterque apud Deum.
16K čemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá?
16Quid prodest stulto habere divitias, cum sapientiam emere non possit? Qui altum facit domum suam quærit ruinam, et qui evitat discere incidet in mala.
17Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se.
17Omni tempore diligit qui amicus est, et frater in angustiis comprobatur.
18Èlověk bláznivý ruku dávaje, činí slib před přítelem svým.
18Stultus homo plaudet manibus, cum spoponderit pro amico suo.
19Kdož miluje svadu, miluje hřích; a kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potření.
19Qui meditatur discordias diligit rixas, et qui exaltat ostium quærit ruinam.
20Převrácené srdce nenalézá toho, což jest dobrého; a kdož má vrtký jazyk, upadá v těžkost.
20Qui perversi cordis est non inveniet bonum, et qui vertit linguam incidet in malum.
21Kdo zplodil blázna, k zámutku svému zplodil jej, aniž se bude radovati otec nemoudrého.
21Natus est stultus in ignominiam suam; sed nec pater in fatuo lætabitur.
22Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti.
22Animus gaudens ætatem floridam facit; spiritus tristis exsiccat ossa.
23Bezbožný tajně béře dar, aby převrátil stezky soudu.
23Munera de sinu impius accipit, ut pervertat semitas judicii.
24Na oblíčeji rozumného vidí se moudrost, ale oči blázna těkají až na konec země.
24In facie prudentis lucet sapientia; oculi stultorum in finibus terræ.
25K žalosti jest otci svému syn blázen, a k hořkosti rodičce své.
25Ira patris filius stultus, et dolor matris quæ genuit eum.
26Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti měli pro upřímost.
26Non est bonum damnum inferre justo, nec percutere principem qui recta judicat.
27Zdržuje řeči své muž umělý; drahého ducha jest muž rozumný.
27Qui moderatur sermones suos doctus et prudens est, et pretiosi spiritus vir eruditus.
28Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.
28Stultus quoque, si tacuerit, sapiens reputabitur, et si compresserit labia sua, intelligens.]
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.