Přísloví 17
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Diodati Bibbia 1885
1Lepší jest kus chleba suchého s pokojem, nežli dům plný nabitých hovad s svárem.
1Migliore è un boccon di pane secco, con quiete, Che una casa piena di animali ammazzati, con rissa.
2Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví.
2Il servitore intendente signoreggerà sopra il figliuolo che reca vituperio, E spartirà l'eredità tra i fratelli.
3Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin.
3La coppella è per l'argento, e il fornello per l'oro; Ma il Signore prova i cuori.
4Zlý člověk pozoruje řečí nepravých, a lhář poslouchá jazyka převráceného.
4L'uomo maligno presta gli orecchi alle labbra inique; E l'ingannatore ascolta la lingua maliziosa.
5Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty.
5Chi beffa il povero fa onta a colui che l'ha fatto; Chi si rallegra della calamità altrui non resterà impunito.
6Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich.
6I figliuoli de' figliuoli son la corona de' vecchi; E i padri son la gloria de' figliuoli.
7Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá.
7Il parlar magnifico non è decevole all'uomo da nulla; Quanto meno al principe il labbro falso!
8Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu.
8Il presente è , appo chi è dato a ricever presenti, una gioia graziosa; Dovunque si volge produce effetto.
9Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely.
9Chi copre il fallo procaccia amicizia; Ma chi lo ridice disunisce gli amici.
10Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil.
10La riprensione scende più addentro nell' uomo intendente, Che cento percosse date allo stolto.
11Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá.
11Il malvagio non cerca altro che ribellione; Ma l'angelo crudele sarà mandato contro a lui.
12Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho.
12Scontrisi pure in un uomo un'orsa, a cui sieno stati tolti i suoi figli, Anzi che un pazzo nella sua pazzia.
13Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho.
13Il male non si dipartirà giammai dalla casa Di chi rende il mal per lo bene.
14Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň.
14Chi comincia la contesa è come chi dà apritura alle acque; Però avanti che si venga alle contumelie, lascia la questione.
15Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně.
15Chi assolve il reo, e chi condanna il giusto, Sono amendue ugualmente abbominevoli al Signore.
16K čemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá?
16A che serve il prezzo in mano allo stolto, Da comperar sapienza, poichè egli non ha alcun senno?
17Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se.
17L'amico ama in ogni tempo, E il fratello nasce per l'afflizione.
18Èlověk bláznivý ruku dávaje, činí slib před přítelem svým.
18L'uomo scemo di senno tocca la mano, E fa sicurtà al suo prossimo.
19Kdož miluje svadu, miluje hřích; a kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potření.
19Chi ama contesa ama misfatto; Chi alza la sua porta cerca ruina.
20Převrácené srdce nenalézá toho, což jest dobrého; a kdož má vrtký jazyk, upadá v těžkost.
20L' uomo perverso di cuore non troverà il bene; E l' uomo stravolto nel suo parlare caderà nel male.
21Kdo zplodil blázna, k zámutku svému zplodil jej, aniž se bude radovati otec nemoudrého.
21Chi genera un pazzo lo genera a suo cordoglio; E il padre dello stolto non si rallegrerà.
22Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti.
22Il cuore allegro giova, come una medicina; Ma lo spirito afflitto secca le ossa.
23Bezbožný tajně béře dar, aby převrátil stezky soudu.
23L'empio prende il presente dal seno, Per pervertir le vie del giudicio.
24Na oblíčeji rozumného vidí se moudrost, ale oči blázna těkají až na konec země.
24La sapienza è nel cospetto dell'intendente; Ma gli occhi dello stolto riguardano alle estremità della terra.
25K žalosti jest otci svému syn blázen, a k hořkosti rodičce své.
25Il figliuolo stolto è sdegno a suo padre, Ed amaritudine a colei che l'ha partorito.
26Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti měli pro upřímost.
26Egli non è bene di condannare il giusto, non pure ad ammenda, Nè che i principi battano alcuno per dirittura.
27Zdržuje řeči své muž umělý; drahého ducha jest muž rozumný.
27Chi rattiene i suoi detti è dotato di conoscimento; E chi è di spirito riservato è uomo intendente.
28Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.
28Lo stolto stesso è reputato savio, quando si tace; E prudente, quando tiene le labbra chiuse.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.