Přísloví 29
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Diodati Bibbia 1885
1Èlověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.
1L'uomo, il quale, essendo spesso ripreso, indura il suo collo, Di subito sarà fiaccato, senza rimedio.
2Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.
2Quando i giusti sono aggranditi, il popolo si rallegra; Ma quando gli empi signoreggiano, il popolo geme.
3Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.
3L'uomo, che ama sapienza, rallegra suo padre; Ma il compagno delle meretrici dissipa i suoi beni.
4Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.
4Il re mantiene il paese con dirittura; Ma chi è dato a' presenti lo distrugge.
5Èlověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.
5L'uomo che lusinga il suo prossimo, Tende una rete davanti a' passi di esso.
6Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.
6Nel misfatto dell'uomo malvagio vi è un laccio; Ma il giusto canterà, e si rallegrerà.
7Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.
7Il giusto prende conoscenza della causa de' miseri; Ma l'empio non intende alcun conoscimento.
8Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.
8Gli uomini schernitori allacciano la città; Ma i savi stornano l'ira.
9Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.
9L'uomo savio che litiga con un uomo stolto, Or si adira, or ride, e non ha alcuna requie.
10Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.
10Gli uomini di sangue odiano l' uomo intiero; Ma gli uomini diritti hanno cura della vita di esso.
11Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.
11Lo stolto sfoga tutta la sua ira; Ma il savio la racqueta e la rattiene indietro.
12Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.
12Tutti i ministri del principe, Che attende a parole di menzogna, sono empi.
13Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.
13Il povero e l'usuraio si scontrano l'un l'altro; Il Signore è quello che allumina gli occhi di amendue.
14Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.
14Il trono del re, che fa ragione a' miseri in verità, Sarà stabilito in perpetuo.
15Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.
15La verga e la correzione dànno sapienza; Ma il fanciullo lasciato in abbandono fa vergogna a sua madre.
16Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.
16Quando gli empi crescono, cresce il misfatto; Ma i giusti vedranno la ruina di quelli.
17Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.
17Gastiga il tuo figliuolo, e tu ne sarai in riposo; Ed egli darà di gran diletti all'anima tua.
18Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.
18Quando non vi è visione, il popolo è dissipato; Ma beato chi guarda la Legge.
19Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.
19Il servo non si corregge con parole; Benchè intenda, non però risponderà.
20Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.
20Hai tu mai veduto un uomo precipitoso nel suo parlare? Vi è maggiore speranza d'uno stolto che di lui.
21Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.
21Se alcuno alleva delicatamente da fanciullo il suo servo, Quello sarà figliuolo alla fine.
22Èlověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.
22L'uomo iracondo muove contese, E l'uomo collerico commette molti misfatti.
23Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.
23L'alterezza dell'uomo l'abbassa; Ma chi è umile di spirito otterrà gloria.
24Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.
24Chi partisce col ladro odia l'anima sua; Egli udirà l'esecrazione, e non però manifesterà il fatto .
25Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.
25Lo spavento dell'uomo gli mette un laccio; Ma chi si confida nel Signore sarà levato ad alto in salvo.
26Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.
26Molti cercano la faccia di colui che signoreggia; Ma dal Signore procede il giudicio di ciascuno.
27Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.
27L'uomo iniquo è l'abbominio de' giusti; E l'uomo che cammina dirittamente è l'abbominio dell'empio.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.