Přísloví 16
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Diodati Bibbia 1885
1Při člověku bývá spořádání myšlení, ale od Hospodina jest řeč jazyka.
1Le disposizioni dell'animo son dell'uomo; Ma la risposta della lingua è dal Signore.
2Všecky cesty člověka čisté se jemu zdají, ale kterýž zpytuje duchy, Hospodin jest.
2Tutte le vie dell'uomo gli paiono pure; Ma il Signore pesa gli spiriti.
3Uval na Hospodina činy své, a budou upevněna předsevzetí tvá.
3Rimetti le tue opere nel Signore, E i tuoi pensieri saranno stabiliti.
4Hospodin všecko učinil pro sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému.
4Il Signore ha fatto ogni cosa per sè stesso; Eziandio l'empio per lo giorno del male.
5Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce; by sobě na pomoc i jiné přivzal, neujde pomsty.
5Chiunque è altiero d'animo è abbominevole al Signore; D'ora in ora egli non resterà impunito.
6Milosrdenstvím a pravdou očištěna bývá nepravost, a v bázni Hospodinově uchází se zlého.
6L'iniquità sarà purgata con benignità, e con verità; E per lo timor del Signore l'uomo si ritrae dal male.
7Když se líbí Hospodinu cesty člověka, také i nepřátely jeho spokojuje k němu.
7Quando il Signore gradisce le vie dell'uomo, Pacifica con lui eziandio i suoi nemici.
8Lepší jest maličko s spravedlností, než množství důchodů nespravedlivých.
8Meglio vale poco con giustizia, Che grandi entrate senza dirittura.
9Srdce člověka přemýšlí o cestě své, ale Hospodin spravuje kroky jeho.
9Il cuor dell'uomo delibera della sua via; Ma il Signore dirizza i suoi passi.
10Rozhodnutí jest ve rtech královských, v soudu neuchylují se ústa jeho.
10Indovinamento è nelle labbra del re; La sua bocca non falla nel giudicio.
11Váha a závaží jsou úsudek Hospodinův, a všecka závaží v pytlíku jeho nařízení.
11La stadera, e le bilance giuste son del Signore; Tutti i pesi del sacchetto son sua opera.
12Ohavností jest králům činiti bezbožně; nebo spravedlností upevňován bývá trůn.
12Operare empiamente è abbominevole ai re; Perciocchè il trono sarà stabilito per giustizia.
13Rtové spravedliví líbezní jsou králům, a ty, kteříž upřímě mluví, milují.
13Le labbra giuste son quelle che i re gradiscono; Ed essi amano chi parla dirittamente.
14Rozhněvání královo jistý posel smrti, ale muž moudrý ukrotí je.
14L'ira del re son messi di morte; Ma l'uomo savio la placherà.
15V jasné tváři královské jest život, a přívětivost jeho jako oblak s deštěm jarním.
15Nella chiarezza della faccia del re vi è vita; E la sua benevolenza è come la nuvola della pioggia della stagione della ricolta.
16Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než zlata nejčistšího, a nabyti rozumnosti lépe než stříbra.
16Quant' è egli cosa migliore acquistar sapienza che oro! E quant'è egli cosa più eccellente acquistar prudenza che argento!
17Cesta upřímých jest odstoupiti od zlého; ostříhá duše své ten, kdož ostříhá cesty své.
17La strada degli uomini diritti è di stornarsi dal male; Chi osserva la sua via guarda l'anima sua.
18Před setřením bývá pýcha, a před pádem pozdvižení ducha.
18La superbia viene davanti alla ruina, E l'alterezza dello spirito davanti alla caduta.
19Lépe jest poníženého duchu býti s pokornými, než děliti kořist s pyšnými.
19Meglio è essere umile di spirito co' mansueti, Che spartir le spoglie con gli altieri.
20Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest.
20Chi è intendente nella parola troverà bene; E beato chi si confida nel Signore.
21Ten, kdož jest moudrého srdce, slove rozumný, a sladkost rtů přidává naučení.
21Il savio di cuore sarà chiamato intendente; E la dolcezza delle labbra aggiugnerà dottrina.
22Rozumnost těm, kdož ji mají, jest pramen života, ale umění bláznů jest bláznovství.
22Il senno è una fonte di vita in coloro che ne son dotati; Ma l'ammaestramento degli stolti è stoltizia.
23Srdce moudrého rozumně spravuje ústa svá, tak že rty svými přidává naučení.
23Il cuor del l'uomo savio rende avveduta la sua bocca, E aggiunge dottrina alle sue labbra.
24Plást medu jsou řeči utěšené, sladkost duši, a lékařství kostem.
24I detti soavi sono un favo di miele, Dolcezza all'anima, e medicina alle ossa.
25Cesta zdá se přímá člověku, ale dokonání její jistá cesta smrti.
25Vi è tal via che pare diritta all'uomo, Il fine della quale son le vie della morte.
26Èlověk pracovitý pracuje sobě, nebo ponoukají ho ústa jeho.
26L'anima di chi si affatica si affatica per lui stesso; Perciocchè la sua bocca lo preme.
27Muž nešlechetný vykopává zlé, v jehožto rtech jako oheň spalující.
27L'uomo scellerato apparecchia del male; E in su le sue labbra vi è come un fuoco ardente.
28Muž převrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlučuje přátely.
28L'uomo perverso commette contese; E chi va sparlando disunisce gli amici.
29Muž ukrutný přeluzuje bližního svého, a uvodí jej na cestu nedobrou.
29L'uomo violento seduce il suo compagno, E lo conduce per una via che non è buona.
30Zamhuřuje oči své, smýšleje věci převrácené, a zmítaje pysky svými, vykonává zlé.
30Chi chiude gli occhi macchinando perversità, Dimena le labbra quando ha compiuto il male.
31Koruna ozdobná jsou šediny na cestě spravedlnosti se nalézající.
31La canutezza è una corona gloriosa; Ella si troverà nella via della giustizia.
32Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek, a kdož panuje nad myslí svou nežli ten, kterýž dobyl města.
32Meglio vale chi è lento all'ira, che il forte; E meglio vale chi signoreggia il suo cruccio, che un prenditor di città.
33Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko řízení jeho.
33La sorte è gittata nel grembo; Ma dal Signore procede tutto il giudicio di essa.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.