Přísloví 19
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Clementine Vulgate, 1598
1Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.
1[Melior est pauper qui ambulat in simplicitate sua quam dives torquens labia sua, et insipiens.
2Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.
2Ubi non est scientia animæ, non est bonum, et qui festinus est pedibus offendet.
3Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.
3Stultitia hominis supplantat gressus ejus, et contra Deum fervet animo suo.
4Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.
4Divitiæ addunt amicos plurimos; a paupere autem et hi quos habuit separantur.
5Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.
5Testis falsus non erit impunitus, et qui mendacia loquitur non effugiet.
6Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.
6Multi colunt personam potentis, et amici sunt dona tribuentis.
7Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.
7Fratres hominis pauperis oderunt eum; insuper et amici procul recesserunt ab eo.] [Qui tantum verba sectatur nihil habebit;
8Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.
8qui autem possessor est mentis diligit animam suam, et custos prudentiæ inveniet bona.
9Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.
9Falsus testis non erit impunitus, et qui loquitur mendacia peribit.
10Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.
10Non decent stultum deliciæ, nec servum dominari principibus.
11Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.
11Doctrina viri per patientiam noscitur, et gloria ejus est iniqua prætergredi.
12Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.
12Sicut fremitus leonis, ita et regis ira, et sicut ros super herbam, ita et hilaritas ejus.
13Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.
13Dolor patris filius stultus, et tecta jugiter perstillantia litigiosa mulier.
14Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.
14Domus et divitiæ dantur a parentibus; a Domino autem proprie uxor prudens.
15Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.
15Pigredo immittit soporem, et anima dissoluta esuriet.
16Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.
16Qui custodit mandatum custodit animam suam; qui autem negligit viam suam mortificabitur.
17Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.
17Fœneratur Domino qui miseretur pauperis, et vicissitudinem suam reddet ei.
18Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.
18Erudi filium tuum; ne desperes: ad interfectionem autem ejus ne ponas animam tuam.
19Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.
19Qui impatiens est sustinebit damnum, et cum rapuerit, aliud apponet.
20Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.
20Audi consilium, et suscipe disciplinam, ut sis sapiens in novissimis tuis.
21Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.
21Multæ cogitationes in corde viri; voluntas autem Domini permanebit.
22Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.
22Homo indigens misericors est, et melior est pauper quam vir mendax.
23Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.
23Timor Domini ad vitam, et in plenitudine commorabitur absque visitatione pessima.]
24Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.
24[Abscondit piger manum suam sub ascella, nec ad os suum applicat eam.
25Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.
25Pestilente flagellato stultus sapientior erit; si autem corripueris sapientem, intelliget disciplinam.
26Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.
26Qui affligit patrem, et fugat matrem, ignominiosus est et infelix.
27Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.
27Non cesses, fili, audire doctrinam, nec ignores sermones scientiæ.
28Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.
28Testis iniquus deridet judicium, et os impiorum devorat iniquitatem.
29Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.
29Parata sunt derisoribus judicia, et mallei percutientes stultorum corporibus.]
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.