Přísloví 19
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Lutherbibel 1912
1Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.
1Ein Armer, der in seiner Frömmigkeit wandelt, ist besser denn ein Verkehrter mit seinen Lippen, der doch ein Narr ist.
2Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.
2Wo man nicht mit Vernunft handelt, da geht's nicht wohl zu; und wer schnell ist mit Füßen, der tut sich Schaden.
3Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.
3Die Torheit eines Menschen verleitet seinen Weg, und doch tobt sein Herz wider den HERRN.
4Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.
4Gut macht viele Freunde; aber der Arme wird von seinen Freunden verlassen.
5Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.
5Ein falscher Zeuge bleibt nicht ungestraft; und wer Lügen frech redet, wird nicht entrinnen.
6Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.
6Viele schmeicheln der Person des Fürsten; und alle sind Freunde des, der Geschenke gibt.
7Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.
7Den Armen hassen alle seine Brüder; wie viel mehr halten sich seine Freunde von ihm fern! Und wer sich auf Worte verläßt, dem wird nichts.
8Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.
8Wer klug wird, liebt sein Leben; und der Verständige findet Gutes.
9Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.
9Ein falscher Zeuge bleibt nicht ungestraft; und wer frech Lügen redet, wird umkommen.
10Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.
10Dem Narren steht nicht wohl an, gute Tage haben, viel weniger einem Knecht, zu herrschen über Fürsten.
11Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.
11Wer geduldig ist, der ist ein kluger Mensch, und ist ihm eine Ehre, daß er Untugend überhören kann.
12Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.
12Die Ungnade des Königs ist wie das Brüllen eines jungen Löwen; aber seine Gnade ist wie der Tau auf dem Grase.
13Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.
13Ein törichter Sohn ist seines Vaters Herzeleid, und ein zänkisches Weib ein stetiges Triefen.
14Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.
14Haus und Güter vererben die Eltern; aber ein vernünftiges Weib kommt vom HERRN.
15Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.
15Faulheit bringt Schlafen, und eine lässige Seele wird Hunger leiden.
16Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.
16Wer das Gebot bewahrt, der bewahrt sein Leben; wer aber seines Weges nicht achtet, wird sterben.
17Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.
17Wer sich des Armen erbarmt, der leihet dem HERRN; der wird ihm wieder Gutes vergelten.
18Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.
18Züchtige deinen Sohn, solange Hoffnung da ist; aber laß deine Seele nicht bewegt werden, ihn zu töten.
19Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.
19Großer Grimm muß Schaden leiden; denn willst du ihm steuern, so wird er noch größer.
20Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.
20Gehorche dem Rat, und nimm Zucht an, daß du hernach weise seiest.
21Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.
21Es sind viel Anschläge in eines Mannes Herzen; aber der Rat des HERRN besteht.
22Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.
22Ein Mensch hat Lust an seiner Wohltat; und ein Armer ist besser denn ein Lügner.
23Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.
23Die Furcht des HERRN fördert zum Leben, und wird satt bleiben, daß kein Übel sie heimsuchen wird.
24Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.
24Der Faule verbirgt seine Hand im Topf und bringt sie nicht wieder zum Munde.
25Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.
25Schlägt man den Spötter, so wird der Unverständige klug; straft man einen Verständigen, so wird er vernünftig.
26Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.
26Wer Vater verstört und Mutter verjagt, der ist ein schändliches und verfluchtes Kind.
27Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.
27Laß ab, mein Sohn, zu hören die Zucht, und doch abzuirren von vernünftiger Lehre.
28Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.
28Ein loser Zeuge spottet des Rechts, und der Gottlosen Mund verschlingt das Unrecht.
29Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.
29Den Spöttern sind Strafen bereitet, und Schläge auf der Narren Rücken.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.