Píseň písní 1
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Lutherbibel 1912
1Píseň nejpřednější z písní Šalomounových.
1Das Hohelied Salomos.
2Ó by mne políbil políbením úst svých; nebo lepší jsou milosti tvé nežli víno.
2Er küsse mich mit dem Kusse seines Mundes; denn deine Liebe ist lieblicher als Wein.
3Pro vůni masti tvé jsou výborné, mast rozlitá jméno tvé; protož tě mladice milují.
3Es riechen deine Salben köstlich; dein Name ist eine ausgeschüttete Salbe, darum lieben dich die Jungfrauen.
4Táhniž mne, a poběhnem za tebou. Uvedltě mne král do pokojů svých, plésati a veseliti se v tobě budeme, a vychvalovati milosti tvé více než víno; upřímí milují tě.
4Zieh mich dir nach, so laufen wir. Der König führte mich in seine Kammern. Wir freuen uns und sind fröhlich über dir; wir gedenken an deine Liebe mehr denn an den Wein. Die Frommen lieben dich.
5Jsemť černá, ale milostná, ó dcery Jeruzalémské, tak jako stanové Cedarští, jako opony Šalomounovy.
5Ich bin schwarz, aber gar lieblich, ihr Töchter Jerusalems, wie die Hütten Kedars, wie die Teppiche Salomos.
6Nehleďte na mne, žeť jsem snědá, nebo jsem obhořela od slunce. Synové matky mé rozpálivše se proti mně, postavili mne, abych ostříhala vinic, a vinice své nehlídala jsem.
6Seht mich nicht an, daß ich so schwarz bin; denn die Sonne hat mich so verbrannt. Meiner Mutter Kinder zürnen mit mir. Sie haben mich zur Hüterin der Weinberge gesetzt; aber meinen eigenen Weinberg habe ich nicht behütet.
7Oznam mi ty, kteréhož miluje duše má, kde paseš? Kde dáváš odpočinutí o poledni? Nebo proč mám býti tak jako poběhlá při stádích tovaryšů tvých?
7Sage mir an, du, den meine Seele liebt, wo du weidest, wo du ruhest im Mittage, daß ich nicht hin und her gehen müsse bei den Herden deiner Gesellen.
8Jestliže nevíš, ó nejkrašší mezi ženami, vyjdi po šlepějích ovcí, a pas kozlátka svá podlé obydlí pastýřů.
8Weiß du es nicht, du schönste unter den Weibern, so gehe hinaus auf die Fußtapfen der Schafe und weide deine Zicklein bei den Hirtenhäusern.
9Jízdě v vozích Faraonových připodobňuji tě, ó milostnice má.
9Ich vergleiche dich, meine Freundin, meinem Gespann an den Wagen Pharaos.
10Líce tvá okrášlena jsou ozdobami, a hrdlo tvé halžemi.
10Deine Backen stehen lieblich in den Kettchen und dein Hals in den Schnüren.
11Ozdob zlatých naděláme tobě s proměnami stříbrnými.
11Wir wollen dir goldene Kettchen machen mit silbernen Pünktlein.
12Dotud, dokudž král stolí, nardus můj vydává vůni svou.
12Da der König sich herwandte, gab meine Narde ihren Geruch.
13Svazček mirry jest mi milý můj, na prsech mých odpočívaje.
13Mein Freund ist mir ein Büschel Myrrhen, das zwischen meinen Brüsten hanget.
14Milý můj jest mi hrozen cyprový na vinicích v Engadi.
14Mein Freund ist mir eine Traube von Zyperblumen in den Weinbergen zu Engedi.
15Aj, jak jsi ty krásná, přítelkyně má, aj, jak jsi krásná! Oči tvé jako holubičí.
15Siehe, meine Freundin, du bist schön; schön bist du, deine Augen sind wie Taubenaugen.
16Aj, jak jsi ty krásný, milý můj, jak utěšený! I to lůže naše zelená se.
16Siehe, mein Freund, du bist schön und lieblich. Unser Bett grünt,
17Trámové domů našich jsou z cedrů, a pavlače naše z boroví.
17unserer Häuser Balken sind Zedern, unser Getäfel Zypressen.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.