Přísloví 1
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Lutherbibel 1912
1Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského,
1Dies sind die Sprüche Salomos, des Königs in Israel, des Sohnes Davids,
2Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti,
2zu lernen Weisheit und Zucht, Verstand
3K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest,
3Klugheit, Gerechtigkeit, Recht und Schlecht;
4Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.
4daß die Unverständigen klug und die Jünglinge vernünftig und vorsichtig werden.
5Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější,
5Wer weise ist der hört zu und bessert sich; wer verständig ist, der läßt sich raten,
6K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich.
6daß er verstehe die Sprüche und ihre Deutung, die Lehre der Weisen und ihre Beispiele.
7Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.
7Des HERRN Furcht ist Anfang der Erkenntnis. Die Ruchlosen verachten Weisheit und Zucht.
8Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
8Mein Kind, gehorche der Zucht deines Vaters und verlaß nicht das Gebot deiner Mutter.
9Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.
9Denn solches ist ein schöner Schmuck deinem Haupt und eine Kette an deinem Hals.
10Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.
10Mein Kind, wenn dich die bösen Buben locken, so folge nicht.
11Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;
11Wenn sie sagen: “Gehe mit uns! wir wollen auf Blut lauern und den Unschuldigen ohne Ursache nachstellen;
12Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy;
12wir wollen sie lebendig verschlingen wie die Hölle und die Frommen wie die, so hinunter in die Grube fahren;
13Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;
13wir wollen großes Gut finden; wir wollen unsre Häuser mit Raub füllen;
14Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:
14wage es mit uns! es soll unser aller ein Beutel sein”:
15Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;
15mein Kind, wandle den Weg nicht mit ihnen; wehre deinem Fuß vor ihrem Pfad.
16Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.
16Denn ihr Füße laufen zum Bösen und eilen, Blut zu vergießen.
17Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,
17Denn es ist vergeblich, das Netz auswerfen vor den Augen der Vögel.
18Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.
18Sie aber lauern auf ihr eigen Blut und stellen sich selbst nach dem Leben.
19Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.
19Also geht es allen, die nach Gewinn geizen, daß ihr Geiz ihnen das Leben nimmt.
20Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.
20Die Weisheit klagt draußen und läßt sich hören auf den Gassen;
21V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:
21sie ruft in dem Eingang des Tores, vorn unter dem Volk; sie redet ihre Worte in der Stadt:
22Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?
22Wie lange wollt ihr Unverständigen unverständig sein und die Spötter Lust zu Spötterei und die Ruchlosen die Lehre hassen?
23Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.
23Kehret euch zu meiner Strafe. Siehe, ich will euch heraussagen meinen Geist und euch meine Worte kundtun.
24Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,
24Weil ich denn rufe, und ihr weigert euch, ich recke meine Hand aus, und niemand achtet darauf,
25Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:
25und laßt fahren allen meinen Rat und wollt meine Strafe nicht:
26Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,
26so will ich auch lachen in eurem Unglück und eurer spotten, wenn da kommt, was ihr fürchtet,
27Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.
27wenn über euch kommt wie ein Sturm, was ihr fürchtet, und euer Unglück als ein Wetter, wenn über euch Angst und Not kommt.
28Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.
28Dann werden sie nach mir rufen, aber ich werde nicht antworten; sie werden mich suchen, und nicht finden.
29Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,
29Darum, daß sie haßten die Lehre und wollten des HERRN Furcht nicht haben,
30Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.
30wollten meinen Rat nicht und lästerten alle meine Strafe:
31Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.
31so sollen sie essen von den Früchten ihres Wesens und ihres Rats satt werden.
32Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.
32Was die Unverständigen gelüstet, tötet sie, und der Ruchlosen Glück bringt sie um.
33Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.
33Wer aber mir gehorcht, wird sicher bleiben und genug haben und kein Unglück fürchten.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.