Přísloví 5
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Lutherbibel 1912
1Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
1Mein Kind, merke auf meine Weisheit; neige dein Ohr zu meiner Lehre,
2Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
2daß du bewahrest guten Rat und dein Mund wisse Unterschied zu halten.
3Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
3Denn die Lippen der Hure sind süß wie Honigseim, und ihre Kehle ist glätter als Öl,
4Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
4aber hernach bitter wie Wermut und scharf wie ein zweischneidiges Schwert.
5Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují.
5Ihre Füße laufen zum Tod hinunter; ihre Gänge führen ins Grab.
6Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
6Sie geht nicht stracks auf dem Wege des Lebens; unstet sind ihre Tritte, daß sie nicht weiß, wo sie geht.
7Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
7So gehorchet mir nun, meine Kinder, und weichet nicht von der Rede meines Mundes.
8Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
8Laß deine Wege ferne von ihr sein, und nahe nicht zur Tür ihres Hauses,
9Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
9daß du nicht den Fremden gebest deine Ehre und deine Jahre dem Grausamen;
10Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
10daß sich nicht Fremde von deinem Vermögen sättigen und deine Arbeit nicht sei in eines andern Haus,
11I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
11und müssest hernach seufzen, wenn du Leib und Gut verzehrt hast,
12A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
12und sprechen: “Ach, wie habe ich die Zucht gehaßt und wie hat mein Herz die Strafe verschmäht!
13A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
13wie habe ich nicht gehorcht der Stimme meiner Lehrer und mein Ohr nicht geneigt zu denen, die mich lehrten!
14O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
14Ich bin schier in alles Unglück gekommen vor allen Leuten und allem Volk.”
15Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
15Trink Wasser aus deiner Grube und Flüsse aus deinem Brunnen.
16Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
16Laß deine Brunnen herausfließen und die Wasserbäche auf die Gassen.
17Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
17Habe du aber sie allein, und kein Fremder mit dir.
18Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
18Dein Born sei gesegnet, und freue dich des Weibes deiner Jugend.
19Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
19Sie ist lieblich wie die Hinde und holdselig wie ein Reh. Laß dich ihre Liebe allezeit sättigen und ergötze dich allewege in ihrer Liebe.
20Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
20Mein Kind, warum willst du dich an der Fremden ergötzen und herzest eine andere?
21Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
21Denn jedermanns Wege sind offen vor dem HERRN, und er mißt alle ihre Gänge.
22Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
22Die Missetat des Gottlosen wird ihn fangen, und er wird mit dem Strick seiner Sünde gehalten werden.
23Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
23Er wird sterben, darum daß er sich nicht will ziehen lassen; und um seiner großen Torheit willen wird's ihm nicht wohl gehen.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.