Přísloví 5
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Louis Segond 1910
1Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
1Mon fils, sois attentif à ma sagesse, Prête l’oreille à mon intelligence,
2Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
2Afin que tu conserves la réflexion, Et que tes lèvres gardent la connaissance.
3Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
3Car les lèvres de l’étrangère distillent le miel, Et son palais est plus doux que l’huile;
4Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
4Mais à la fin elle est amère comme l’absinthe, Aiguë comme un glaive à deux tranchants.
5Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují.
5Ses pieds descendent vers la mort, Ses pas atteignent le séjour des morts.
6Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
6Afin de ne pas considérer le chemin de la vie, Elle est errante dans ses voies, elle ne sait où elle va.
7Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
7Et maintenant, mes fils, écoutez-moi, Et ne vous écartez pas des paroles de ma bouche.
8Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
8Éloigne-toi du chemin qui conduit chez elle, Et ne t’approche pas de la porte de sa maison,
9Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
9De peur que tu ne livres ta vigueur à d’autres, Et tes années à un homme cruel;
10Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
10De peur que des étrangers ne se rassasient de ton bien, Et du produit de ton travail dans la maison d’autrui;
11I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
11De peur que tu ne gémisses, près de ta fin, Quand ta chair et ton corps se consumeront,
12A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
12Et que tu ne dises: Comment donc ai-je pu haïr la correction, Et comment mon cœur a-t-il dédaigné la réprimande?
13A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
13Comment ai-je pu ne pas écouter la voix de mes maîtres, Ne pas prêter l’oreille à ceux qui m’instruisaient?
14O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
14Peu s’en est fallu que je n’aie éprouvé tous les malheurs Au milieu du peuple et de l’assemblée.
15Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
15Bois les eaux de ta citerne, Les eaux qui sortent de ton puits.
16Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
16Tes sources doivent-elles se répandre au-dehors? Tes ruisseaux doivent ils couler sur les places publiques?
17Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
17Qu’ils soient pour toi seul, Et non pour des étrangers avec toi.
18Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
18Que ta source soit bénie, Et fais ta joie de la femme de ta jeunesse,
19Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
19Biche des amours, gazelle pleine de grâce: Sois en tout temps enivré de ses charmes, Sans cesse épris de son amour.
20Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
20Et pourquoi, mon fils, serais-tu épris d’une étrangère, Et embrasserais-tu le sein d’une inconnue?
21Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
21Car les voies de l’homme sont devant les yeux de l’Éternel, Qui observe tous ses sentiers.
22Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
22Le méchant est pris dans ses propres iniquités, Il est saisi par les liens de son péché.
23Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
23Il mourra faute d’instruction, Il chancellera par l’excès de sa folie.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.