Žalmy 40
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Clementine Vulgate, 1598
1Přednímu zpěváku, Davidův žalm.
1In finem. Psalmus ipsi David.
2Žádostivě očekával jsem na Hospodina, i naklonil se ke mně, a vyslyšel mé volání.
2[Beatus qui intelligit super egenum et pauperem: in die mala liberabit eum Dominus.
3A vytáhl mne z čisterny hlučící, i z bláta bahnivého, a postavil na skále nohy mé, a kroky mé utvrdil.
3Dominus conservet eum, et vivificet eum, et beatum faciat eum in terra, et non tradat eum in animam inimicorum ejus.
4A tak vložil v ústa má píseň novou, chválu Bohu našemu, což když uhlédají mnozí, i báti se, i doufání skládati budou v Hospodinu.
4Dominus opem ferat illi super lectum doloris ejus; universum stratum ejus versasti in infirmitate ejus.
5Blahoslavený ten člověk, kterýž skládá v Hospodinu svou naději, a neohlédá se na pyšné, ani na ty, kteříž se ke lži uchylují.
5Ego dixi: Domine, miserere mei; sana animam meam, quia peccavi tibi.
6Mnohé věci činíš ty, Hospodine Bože můj, a divní jsou skutkové tvoji i myšlení tvá o nás; není, kdo by je pořád vyčísti mohl před tebou. Já chtěl-li bych je vymluviti a vypraviti, mnohem více jich jest, nežli vypraveno býti může.
6Inimici mei dixerunt mala mihi: Quando morietur, et peribit nomen ejus?
7Oběti a daru neoblíbils, ale uši jsi mi otevřel; zápalu a oběti za hřích nežádal jsi.
7Et si ingrediebatur ut videret, vana loquebatur; cor ejus congregavit iniquitatem sibi. Egrediebatur foras et loquebatur.
8Tehdy řekl jsem: Aj, jduť, jakož v knihách psáno jest o mně.
8In idipsum adversum me susurrabant omnes inimici mei; adversum me cogitabant mala mihi.
9Abych činil vůli tvou, Bože můj, líbost mám; nebo zákon tvůj jest u prostřed vnitřností mých.
9Verbum iniquum constituerunt adversum me: Numquid qui dormit non adjiciet ut resurgat?
10Ohlašoval jsem spravedlnost v shromáždění velikém; aj, rtů svých že jsem nezdržoval, ty znáš, Hospodine.
10Etenim homo pacis meæ in quo speravi, qui edebat panes meos, magnificavit super me supplantationem.
11Spravedlnosti tvé neukryl jsem u prostřed srdce svého, pravdu tvou a spasení tvé vypravoval jsem, nezatajil jsem milosrdenství tvého a pravdy tvé v shromáždění velikém.
11Tu autem, Domine, miserere mei, et resuscita me; et retribuam eis.
12Ty pak, Hospodine, nevzdaluj slitování svých ode mne; milosrdenství tvé a pravda tvá vždycky ať mne ostříhají.
12In hoc cognovi quoniam voluisti me, quoniam non gaudebit inimicus meus super me.
13Neboť jsou mne obklíčily zlé věci, jimž počtu není; dostihly mne mé nepravosti, tak že prohlédnouti nemohu; rozmnožily se nad počet vlasů hlavy mé, a srdce mé opustilo mne.
13Me autem propter innocentiam suscepisti; et confirmasti me in conspectu tuo in æternum.
14Račiž ty mne, Hospodine, vysvoboditi; Hospodine, pospěšiž ku pomoci mé.
14Benedictus Dominus Deus Israël a sæculo et usque in sæculum. Fiat, fiat.]
15Zahanbeni buďte, a zapyřte se všickni, kteříž hledají duše mé, aby ji zahladili; zpět obráceni a v potupu dáni buďte, kteříž líbost mají v neštěstí mém.
no verse 15 in this text
16Přijdiž na ně spuštění za to, že mne k hanbě přivésti usilují, říkajíce: Hahá, hahá.
no verse 16 in this text
17Ale ať radují a veselí se v tobě všickni hledající tebe, a milující spasení tvé ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin.
no verse 17 in this text
18Já pak ačkoli chudý a nuzný jsem, Pán však pečuje o mne. Pomoc má a vysvoboditel můj ty jsi. Bože můj, neprodlévejž.
no verse 18 in this text
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.