Žalmy 59
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Clementine Vulgate, 1598
1Přednímu z kantorů, jako: Nevyhlazujž, Davidův žalm zlatý, když poslal Saul, aby střehouc domu, zabili ho.
1In finem, pro his qui immutabuntur, in tituli inscriptionem ipsi David, in doctrinam,
2Vytrhni mne od nepřátel mých, Bože můj; před těmi, kteříž povstávají proti mně, bezpečna mne učiň.
2cum succendit Mesopotamiam Syriæ et Sobal, et convertit Joab, et percussit Idumæam in valle Salinarum duodecim millia.
3Vytrhni mne od těch, kteříž páší nepravost, a od mužů vražedlných zachovej mne.
3[Deus, repulisti nos, et destruxisti nos; iratus es, et misertus es nobis.
4Neb aj, zálohy činí duši mé, sbírají se proti mně mocní, bez mého provinění a bez hříchu mého, ó Hospodine.
4Commovisti terram, et conturbasti eam; sana contritiones ejus, quia commota est.
5Beze vší mé nepravosti sbíhají se, a strojí; povstaniž mně vstříc, a popatř.
5Ostendisti populo tuo dura; potasti nos vino compunctionis.
6Sám ty, Hospodine Bože zástupů, Bože Izraelský, prociť, abys navštívil všecky národy, aniž se smilovávej nad kterým z těch převrácenců nešlechetných. Sélah.
6Dedisti metuentibus te significationem, ut fugiant a facie arcus; ut liberentur dilecti tui.
7Navracejí se k večerou, štěkají jako psi, a běhají okolo města.
7Salvum fac dextera tua, et exaudi me.
8Aj, coť vynášejí ústy svými! Mečové jsou ve rtech jejich, nebo říkají: Zdaliž kdo slyší?
8Deus locutus est in sancto suo: lætabor, et partibor Sichimam; et convallem tabernaculorum metibor.
9Ale ty, Hospodine, směješ se jim, posmíváš se všechněm národům.
9Meus est Galaad, et meus est Manasses; et Ephraim fortitudo capitis mei. Juda rex meus;
10Když on moc provozuje, na tebe pozor míti budu, nebo ty, Bože, jsi hrad můj vysoký.
10Moab olla spei meæ. In Idumæam extendam calceamentum meum: mihi alienigenæ subditi sunt.
11Bůh mně milosrdný předejdeť mne, Bůh dá mi viděti pomstu nad nepřátely mými.
11Quis deducet me in civitatem munitam? quis deducet me usque in Idumæam?
12Nezbijej jich, aby nezapomněl lid můj, ale zmítej jimi mocí svou, a sházej je, pavézo naše, ó Pane.
12nonne tu, Deus, qui repulisti nos? et non egredieris, Deus, in virtutibus nostris?
13Hřích úst svých, slova rtů svých, (postiženi jsouce v pýše své, pro prokletí a chřadnutí), ať vypravují.
13Da nobis auxilium de tribulatione, quia vana salus hominis.
14Zahlaď v prchlivosti, zahlaď je, ať jich není, ať poznají, že Bůh panuje v Jákobovi i do končin země. Sélah.
14In Deo faciemus virtutem; et ipse ad nihilum deducet tribulantes nos.]
15I nechažť se pak zase navracejí k večerou, štěkají jako psi, a běhají okolo města.
no verse 15 in this text
16Nechať těkají, a potravy hledají, však hladovití jsouce, uložiti se musejí.
no verse 16 in this text
17Já pak zpívati budu o síle tvé, hned z jitra hlasitě slaviti budu milosrdenství tvé, nebo jsi byl hrad můj vysoký, a útočiště v den ssoužení mého.
no verse 17 in this text
18A posilen jsa, žalmy tobě zpívati budu; nebo jsi Bůh, vysoký hrad můj, Bůh mně milosrdný.
no verse 18 in this text
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.