Žalmy 139
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
1Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
1Господе! Ти ме кушаш и знаш.
2Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
2Ти знаш кад седам и кад устанем; Ти знаш помисли моје издалека;
3Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
3Кад ходим и кад се одмарам, Ти си око мене, и све путеве моје видиш.
4Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
4Још нема речи на језику мом, а Ти, Господе, гле, већ све знаш.
5Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
5Састраг и спред Ти си ме заклонио, и ставио на ме руку своју.
6Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
6Чудно је за ме знање Твоје, високо, не могу да га докучим.
7Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
7Куда бих отишао од духа Твог, и од лица Твог куда бих побегао?
8Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi.
8Да изађем на небо, Ти си онде. Да сиђем у пакао, онде си.
9Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
9Да се дигнем на крилима од зоре, и преселим се на крај мора:
10I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
10И онде ће ме рука Твоја водити, и држати ме десница Твоја.
11Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
11Да кажем: Да ако ме мрак сакрије; али је и ноћ као видело око мене.
12Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
12Ни мрак неће замрачити од Тебе, и ноћ је светла као дан: мрак је као видело.
13Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
13Јер си Ти створио шта је у мени, саставио си ме у утроби матере моје.
14Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
14Хвалим Те, што сам дивно саздан. Дивна су дела Твоја, и душа моја то зна добро.
15Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
15Ниједна се кост моја није сакрила од Тебе, ако и јесам саздан тајно, откан у дубини земаљској.
16Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
16Заметак мој видеше очи Твоје, у књизи је Твојој све то записано, и дани забележени, кад их још није било ниједног.
17Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
17Како су ми недокучиве помисли Твоје, Боже! Како им је велик број!
18Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
18Да их бројим, више их је него песка. Кад се пробудим, још сам с Тобом.
19Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
19Да хоћеш, Боже, убити безбожника! Крвопије, идите од мене.
20Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
20Они говоре ружно на Тебе; узимају име Твоје узалуд непријатељи Твоји.
21Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
21Зар да не мрзим на оне, који на Те мрзе, Господе, и да се не гадим на оне који устају на Тебе?
22Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
22Пуном мрзошћу мрзим на њих; непријатељи су ми.
23Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
23Окушај ме, Боже, и познај срце моје, испитај ме, и познај помисли моје.
24A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
24И види јесам ли на злом путу, и води ме на пут вечни.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.