Žalmy 73
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
1Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.
1Та добар је Бог Израиљу, онима који су чиста срца.
2Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,
2А ноге моје умало не зађоше, умало не попузнуше стопала моја,
3Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.
3Јер се расрдих на безумнике видећи како безбожници добро живе.
4Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.
4Јер не знају за невољу до саме смрти, и тело је њихово претило.
5V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.
5На пословима човечијим нема их, и не муче се с другим људима.
6Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.
6Тога ради опточени су охолоћу као огрлицом, и обучени у обест као у стајаће рухо.
7Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,
7Од дебљине избуљено им је око, срце пуно клапе.
8Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.
8Подсмевају се, пакосно говоре о насиљу, охоло говоре.
9Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.
9Уста своја дижу у небо, и земљу пролази језик њихов.
10A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,
10И зато се онамо навраћају неки из народа његовог, и пију воду из пуног извора.
11Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?
11И говоре: Како ће разабрати Бог? Зар Вишњи зна?
12Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.
12Па ето, ови безбожници срећни на свету умножавају богатство.
13Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.
13Зар, дакле, узалуд чистим срце своје, и умивам безазленошћу руке своје,
14Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.
14Допадам рана сваки дан, и муке свако јутро?
15Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.
15Кад бих казао: Говорићу као и они, изневерио бих род синова Твојих.
16Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.
16И тако стадох размишљати да бих ово разумео; али то беше тешко у очима мојим.
17Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.
17Док најпосле не уђох у светињу Божију, и дознах крај њихов.
18Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.
18Та на клизавом месту поставио си их, и бацаш их у пропаст!
19Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,
19Како зачас пропадају, гину, нестаје их од ненадне страхоте!
20Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.
20Као сан, кад се човек пробуди, тако пробудивши их, Господе, у ништа обраћаш утвару њихову.
21Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,
21Кад кипљаше срце моје и растрзах се у себи,
22Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.
22Тада бејах незналица и не разумевах; као живинче бијах пред Тобом.
23A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.
23Али сам свагда код Тебе, Ти ме држиш за десну руку.
24Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.
24По својој вољи водиш ме, и после ћеш ме одвести у славу.
25Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.
25Кога имам на небу? И с Тобом ништа нећу на земљи.
26Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.
26Чезне за Тобом тело моје и срце моје; Бог је град срца мог и део мој довека.
27Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.
27Јер ево који одступише од Тебе, гину; Ти истребљаваш сваког који чини прељубу остављајући Тебе.
28Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.
28А мени је добро бити близу Бога. На Господа полажем надање своје, и казиваћу сва чудеса Твоја.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.