Žalmy 73
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Lutherbibel 1912
1Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.
1Ein Psalm Asaphs. Israel hat dennoch Gott zum Trost, wer nur reines Herzens ist.
2Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,
2Ich aber hätte schier gestrauchelt mit meinen Füßen; mein Tritt wäre beinahe geglitten.
3Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.
3Denn es verdroß mich der Ruhmredigen, da ich sah, daß es den Gottlosen so wohl ging.
4Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.
4Denn sie sind in keiner Gefahr des Todes, sondern stehen fest wie ein Palast.
5V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.
5Sie sind nicht in Unglück wie andere Leute und werden nicht wie andere Menschen geplagt.
6Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.
6Darum muß ihr Trotzen köstlich Ding sein, und ihr Frevel muß wohl getan heißen.
7Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,
7Ihre Person brüstet sich wie ein fetter Wanst; sie tun, was sie nur gedenken.
8Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.
8Sie achten alles für nichts und reden übel davon und reden und lästern hoch her.
9Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.
9Was sie reden, daß muß vom Himmel herab geredet sein; was sie sagen, das muß gelten auf Erden.
10A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,
10Darum fällt ihnen ihr Pöbel zu und laufen ihnen zu mit Haufen wie Wasser
11Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?
11und sprechen: “Was sollte Gott nach jenen fragen? Was sollte der Höchste ihrer achten?”
12Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.
12Siehe, das sind die Gottlosen; die sind glücklich in der Welt und werden reich.
13Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.
13Soll es denn umsonst sein, daß mein Herz unsträflich lebt und ich meine Hände in Unschuld wasche,
14Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.
14ich bin geplagt täglich, und meine Strafe ist alle Morgen da?
15Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.
15Ich hätte auch schier so gesagt wie sie; aber siehe, damit hätte ich verdammt alle meine Kinder, die je gewesen sind.
16Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.
16Ich dachte ihm nach, daß ich's begreifen möchte; aber es war mir zu schwer,
17Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.
17bis daß ich ging in das Heiligtum Gottes und merkte auf ihr Ende.
18Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.
18Ja, du setzest sie aufs Schlüpfrige und stürzest sie zu Boden.
19Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,
19Wie werden sie so plötzlich zunichte! Sie gehen unter und nehmen ein Ende mit Schrecken.
20Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.
20Wie ein Traum, wenn einer erwacht, so machst du, Herr, ihr Bild in der Stadt verschmäht.
21Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,
21Da es mir wehe tat im Herzen und mich stach in meine Nieren,
22Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.
22da war ich ein Narr und wußte nichts; ich war wie ein Tier vor dir.
23A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.
23Dennoch bleibe ich stets an dir; denn du hältst mich bei meiner rechten Hand,
24Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.
24du leitest mich nach deinem Rat und nimmst mich endlich in Ehren an.
25Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.
25Wenn ich nur dich habe, so frage ich nichts nach Himmel und Erde.
26Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.
26Wenn mir gleich Leib und Seele verschmachtet, so bist du doch, Gott, allezeit meines Herzens Trost und mein Teil.
27Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.
27Denn siehe, die von dir weichen, werden umkommen; du bringest um, alle die von dir abfallen.
28Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.
28Aber das ist meine Freude, daß ich mich zu Gott halte und meine Zuversicht setzte auf den Herrn HERRN, daß ich verkündige all dein Tun.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.