Žalmy 56
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Lutherbibel 1912
1Přednímu z kantorů, o němé holubici v místech vzdálených, zlatý žalm Davidův, když ho jali Filistinští v Gát.
1Ein gülden Kleinod Davids, von der stummen Taube unter den Fremden, da ihn die Philister griffen zu Gath. Gott, sei mir gnädig, denn Menschen schnauben wider mich; täglich streiten sie und ängsten mich.
2Smiluj se nade mnou, ó Bože, nebo mne sehltiti chce člověk; každého dne boj veda, ssužuje mne.
2Meine Feinde schnauben täglich; denn viele streiten stolz wider mich.
3Sehltiti mne usilují na každý den moji nepřátelé; jistě žeť jest mnoho válčících proti mně, ó Nejvyšší.
3Wenn ich mich fürchte, so hoffe ich auf dich.
4Kteréhokoli dne strach mne obkličuje, v tebe doufám.
4Ich will Gottes Namen rühmen; auf Gott will ich hoffen und mich nicht fürchten; was sollte mir Fleisch tun?
5Boha chváliti budu z slova jeho, v Boha doufati budu, aniž se budu báti, aby mi co mohlo učiniti tělo.
5Täglich fechten sie meine Worte an; all ihre Gedanken sind, daß sie mir Übel tun.
6Na každý den slova má převracejí, proti mně jsou všecka myšlení jejich ke zlému.
6Sie halten zuhauf und lauern und haben acht auf meine Fersen, wie sie meine Seele erhaschen.
7Spolu se scházejí, skrývají se, a šlepějí mých šetří, číhajíce na duši mou.
7Sollten sie mit ihrer Bosheit entrinnen? Gott, stoße solche Leute ohne alle Gnade hinunter!
8Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty.
8Zähle die Wege meiner Flucht; fasse meine Tränen in deinen Krug. Ohne Zweifel, du zählst sie.
9Ty má utíkání v počtu máš, schovej slzy mé do láhvice své, a což bys jich v počtu neměl?
9Dann werden sich meine Feinde müssen zurückkehren, wenn ich rufe; so werde ich inne, daß du mein Gott bist.
10A tehdyť obráceni budou zpět nepřátelé moji v ten den, když volati budu; toť vím, že Bůh při mně stojí.
10Ich will rühmen Gottes Wort; ich will rühmen des HERRN Wort.
11Jáť budu Boha chváliti z slova, Hospodina oslavovati budu z slova jeho.
11Auf Gott hoffe ich und fürchte mich nicht; was können mir die Menschen tun?
12V Boha doufám, nebudu se báti, aby mi co učiniti mohl člověk.
12Ich habe dir, Gott, gelobt, daß ich dir danken will;
13Tobě jsem, Bože, učinil sliby, a protož tobě vzdám chvály.
13denn du hast meine Seele vom Tode errettet, meine Füße vom Gleiten, daß ich wandle vor Gott im Licht der Lebendigen.
14Nebo jsi vytrhl z smrti duši mou, a nohy mé od poklesnutí, tak abych stále chodil před Bohem v světle živých.
no verse 14 in this text
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.