Žalmy 9
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Lutherbibel 1912
1Přednímu zpěváku na al mutlabben, žalm Davidův.
1Ein Psalm Davids, von der schönen Jugend, vorzusingen. Ich danke dem HERRN von ganzem Herzen und erzähle alle deine Wunder.
2Oslavovati tě budu, Hospodine, celým srdcem svým, vypravovati budu všecky divné skutky tvé.
2Ich freue mich und bin fröhlich in dir und lobe deinen Namen, du Allerhöchster,
3Radovati a veseliti se budu v tobě, žalmy zpívati budu jménu tvému, ó Nejvyšší,
3daß du meine Feinde hinter sich getrieben hast; sie sind gefallen und umgekommen vor dir.
4Proto že nepřátelé moji jsou nazpět obráceni, že klesli, a zahynuli od tváři tvé.
4Denn du führest mein Recht und meine Sache aus; du sitzest auf dem Stuhl, ein rechter Richter.
5Nebo jsi vyvedl soud můj a při mou, posadils se na stolici soudce spravedlivý.
5Du schiltst die Heiden und bringst die Gottlosen um; ihren Namen vertilgst du immer und ewiglich.
6Ohromil jsi národy, zatratils bezbožníka, jméno jejich vyhladil jsi na věčné věky.
6Die Schwerter des Feindes haben ein Ende; die Städte hast du umgekehrt; ihr Gedächtnis ist umgekommen samt ihnen.
7Ó nepříteli, již-li jsou dokonány zhouby tvé na věky? Již-li jsi města podvrátil? Zahynula památka jejich s nimi.
7Der HERR aber bleibt ewiglich; er hat seinen Stuhl bereitet zum Gericht,
8Ale Hospodin na věky kraluje, připravil k soudu trůn svůj.
8und er wird den Erdboden recht richten und die Völker regieren rechtschaffen.
9Onť soudí sám okršlek v spravedlnosti, a výpověd činí národům v pravosti.
9Und der HERR ist des Armen Schutz, ein Schutz in der Not.
10Hospodin zajisté jest útočiště chudého, útočiště v čas ssoužení.
10Darum hoffen auf dich, die deinen Namen kennen; denn du verlässest nicht, die dich, HERR, suchen.
11I budou v tebe doufati, kteříž znají jméno tvé; nebo neopouštíš hledajících tě, Hospodine.
11Lobet den HERRN, der zu Zion wohnt; verkündiget unter den Völkern sein Tun!
12Žalmy zpívejte Hospodinu, přebývajícímu na Sionu, zvěstujte mezi národy skutky jeho.
12Denn er gedenkt und fragt nach ihrem Blut; er vergißt nicht des Schreiens der Armen.
13Nebo on vyhledává krve, rozpomíná se na ni, aniž se zapomíná na křik utištěných.
13HERR, sei mir gnädig; siehe an mein Elend unter den Feinden, der du mich erhebst aus den Toren des Todes,
14Smiluj se nade mnou, Hospodine, viz ssoužení mé od těch, kteříž mne nenávidí, ty, kterýž mne vyzdvihuješ z bran smrti,
14auf daß ich erzähle all deinen Preis in den Toren der Tochter Zion, daß ich fröhlich sei über deine Hilfe.
15Abych vypravoval všecky chvály tvé v branách dcery Sionské, a veselil se v spasení tvém.
15Die Heiden sind versunken in der Grube, die sie zugerichtet hatten; ihr Fuß ist gefangen in dem Netz, das sie gestellt hatten.
16Pohříženiť jsou národové v jámě, kterouž udělali; v osídle, kteréž polékli, uvázla noha jejich.
16So erkennt man, daß der HERR Recht schafft. Der Gottlose ist verstrickt in dem Werk seiner Hände. (Zwischenspiel. Sela.)
17Přišelť jest v známost Hospodin, pomstu učiniv; v díle rukou svých zapletl se bezbožník. Higgaion Sélah.
17Ach daß die Gottlosen müßten zur Hölle gekehrt werden, alle Heiden, die Gottes vergessen!
18Obráceni buďte bezbožníci do pekla, všickni národové, kteříž se zapomínají nad Bohem.
18Denn er wird des Armen nicht so ganz vergessen, und die Hoffnung der Elenden wird nicht verloren sein ewiglich.
19Neboť nebude dán chudý u věčné zapomenutí; očekávání ssoužených nezahyneť na věky.
19HERR, stehe auf, daß die Menschen nicht Oberhand haben; laß alle Heiden vor dir gerichtet werden!
20Povstaniž, Hospodine, ať se nesilí člověk; národové buďte souzeni před tebou.
20Gib ihnen, HERR, einen Meister, daß die Heiden erkennen, daß sie Menschen sind. (Sela.)
21Pusť na ně strach, ó Hospodine, ať tomu porozumějí národové, že smrtelní jsou. Sélah.
no verse 21 in this text
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.