Žalmy 49
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Lutherbibel 1912
1Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm.
1Ein Psalm der Kinder Korah, vorzusingen. Höret zu, alle Völker; merket auf, alle, die in dieser Zeit leben,
2Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
2beide, gemeiner Mann und Herren, beide, reich und arm, miteinander!
3Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
3Mein Mund soll von Weisheit reden und mein Herz von Verstand sagen.
4Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
4Ich will einem Spruch mein Ohr neigen und kundtun mein Rätsel beim Klange der Harfe.
5Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
5Warum sollte ich mich fürchten in bösen Tagen, wenn mich die Missetat meiner Untertreter umgibt,
6I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
6die sich verlassen auf ihr Gut und trotzen auf ihren großen Reichtum?
7Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
7Kann doch einen Bruder niemand erlösen noch ihn Gott versöhnen
8Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
8(denn es kostet zuviel, eine Seele zu erlösen; man muß es anstehen lassen ewiglich),
9(Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
9daß er fortlebe immerdar und die Grube nicht sehe.
10Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
10Denn man wird sehen, daß die Weisen sterben sowohl als die Toren und Narren umkommen und müssen ihr Gut andern lassen.
11Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
11Das ist ihr Herz, daß ihre Häuser währen immerdar, ihre Wohnungen bleiben für und für; und haben große Ehre auf Erden.
12Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
12Dennoch kann ein Mensch nicht bleiben in solchem Ansehen, sondern muß davon wie ein Vieh.
13Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
13Dies ihr Tun ist eitel Torheit; doch loben's ihre Nachkommen mit ihrem Munde. (Sela.)
14Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah.
14Sie liegen in der Hölle wie Schafe, der Tod weidet sie; aber die Frommen werden gar bald über sie herrschen, und ihr Trotz muß vergehen; in der Hölle müssen sie bleiben.
15Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě.
15Aber Gott wird meine Seele erlösen aus der Hölle Gewalt; denn er hat mich angenommen. (Sela.)
16Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. Sélah.
16Laß dich's nicht irren, ob einer reich wird, ob die Herrlichkeit seines Hauses groß wird.
17Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
17Denn er wird nichts in seinem Sterben mitnehmen, und seine Herrlichkeit wird ihm nicht nachfahren.
18Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
18Er tröstet sich wohl dieses guten Lebens, und man preiset's, wenn einer sich gütlich tut;
19Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
19aber doch fahren sie ihren Vätern nach und sehen das Licht nimmermehr.
20A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.
20Kurz, wenn ein Mensch in Ansehen ist und hat keinen Verstand, so fährt er davon wie ein Vieh.
21Summou: Èlověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.
no verse 21 in this text
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.