Žalmy 86

Kralice Bible (1613)

Lutherbibel 1912

1Modlitba Davidova. Nakloň, Hospodine, ucha svého, a vyslyš mne, neboť jsem chudý a nuzný.

1Ein Gebet Davids. HERR, neige deine Ohren und erhöre mich; denn ich bin elend und arm.

2Ostříhejž duše mé, neboť jsem ten, jehož miluješ; zachovej služebníka svého, ty Bože můj, v tobě naději majícího.

2Bewahre meine Seele; denn ich bin heilig. Hilf du, mein Gott, deinem Knechte, der sich verläßt auf dich.

3Smiluj se nade mnou, Hospodine, k toběť zajisté každého dne volám.

3Herr, sei mir gnädig; denn ich rufe täglich zu dir!

4Potěš duše služebníka svého, neboť k tobě, ó Pane, duše své pozdvihuji.

4Erfreue die Seele deines Knechtes; denn nach dir, Herr, verlangt mich.

5Nebo ty jsi, Pane, dobrotivý a lítostivý, a hojný v milosrdenství ke všechněm, kteříž tě vzývají.

5Denn du, Herr, bist gut und gnädig, von großer Güte allen, die dich anrufen.

6Slyš, Hospodine, modlitbu mou, a pozoruj hlasu žádostí mých.

6Vernimm, HERR, mein Gebet und merke auf die Stimme meines Flehens.

7V den ssoužení svého vzývám tě, nebo mne vyslýcháš.

7In der Not rufe ich dich an; du wollest mich erhören.

8Neníť žádného tobě podobného mezi bohy, ó Pane, a není takových skutků, jako jsou tvoji.

8Herr, dir ist keiner gleich unter den Göttern, und ist niemand, der tun kann wie du.

9Všickni národové, kteréž jsi učinil, přicházejíce, skláněti se budou před tebou, Pane, a ctíti jméno tvé.

9Alle Heiden die du gemacht hast, werden kommen und vor dir anbeten, Herr, und deinen Namen ehren,

10Nebo jsi ty veliký, a činíš divné věci, ty jsi Bůh sám.

10daß du so groß bist und Wunder tust und allein Gott bist.

11Vyuč mne, Hospodine, cestě své, abych chodil v pravdě tvé; ustav srdce mé v bázni jména svého.

11Weise mir, HERR, deinen Weg, daß ich wandle in deiner Wahrheit; erhalte mein Herz bei dem einen, daß ich deinen Namen fürchte.

12I budu tě oslavovati, Pane Bože můj, z celého srdce svého a ctíti jméno tvé na věky,

12Ich danke dir, Herr, mein Gott, von ganzem Herzen und ehre deinen Namen ewiglich.

13Poněvadž milosrdenství tvé veliké jest nade mnou, a vytrhls duši mou z jámy nejhlubší.

13Denn deine Güte ist groß über mich; du hast meine Seele errettet aus der tiefen Hölle.

14Ó Bože, povstaliť jsou pyšní proti mně, a rota násilníků hledají bezživotí mého, ti, kteříž tě sobě nepředstavují.

14Gott, es setzen sich die Stolzen wider mich, und der Haufe der Gewalttätigen steht mir nach meiner Seele, und haben dich nicht vor Augen.

15Ale ty Pane, Bože silný, lítostivý a milostivý, shovívající a hojný v milosrdenství, i pravdomluvný,

15Du aber, Herr, Gott, bist barmherzig und gnädig, geduldig und von großer Güte und Treue.

16Vzhlédniž na mne, a smiluj se nade mnou, obdař silou svou služebníka svého, a zachovávej syna děvky své.

16Wende dich zu mir, sei mir gnädig; stärke deinen Knecht mit deiner Kraft und hilf dem Sohn deiner Magd!

17Prokaž ke mně znamení dobrotivosti, tak aby vidouce to ti, kteříž mne nenávidí, zahanbeni byli, že jsi ty mi, Hospodine, spomohl, a mne potěšil.

17Tu ein Zeichen an mir, daß mir's wohl gehe, daß es sehen, die mich hassen, und sich schämen müssen, daß du mir beistehst, HERR, und tröstest mich.

Tip: use the ← and → keys to turn chapters.