Žalmy 44
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Lutherbibel 1912
1Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující.
1Eine Unterweisung der Kinder Korah, vorzusingen. Gott, wir haben's mit unsern Ohren gehört, unsre Väter haben's uns erzählt, was du getan hast zu ihren Zeiten vor alters.
2Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
2Du hast mit deiner Hand die Heiden vertrieben, aber sie hast du eingesetzt; du hast die Völker verderbt, aber sie hast du ausgebreitet.
3Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
3Denn sie haben das Land nicht eingenommen durch ihr Schwert, und ihr Arm half ihnen nicht, sondern deine Rechte, dein Arm und das Licht deines Angesichts; denn du hattest Wohlgefallen an ihnen.
4Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
4Du, Gott, bist mein König, der du Jakob Hilfe verheißest.
5Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
5Durch dich wollen wir unsre Feinde zerstoßen; in deinem Namen wollen wir untertreten, die sich wider uns setzen.
6V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
6Denn ich verlasse mich nicht auf meinen Bogen, und mein Schwert kann mir nicht helfen;
7Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
7sondern du hilfst uns von unsern Feinden und machst zu Schanden, die uns hassen.
8Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
8Wir wollen täglich rühmen von Gott und deinem Namen danken ewiglich. (Sela.)
9A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. Sélah.
9Warum verstößest du uns denn nun und lässest uns zu Schanden werden und ziehst nicht aus unter unserm Heer?
10Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
10Du lässest uns fliehen vor unserm Feind, daß uns berauben, die uns hassen.
11Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
11Du lässest uns auffressen wie Schafe und zerstreuest uns unter die Heiden.
12Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
12Du verkaufst dein Volk umsonst und nimmst nichts dafür.
13Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
13Du machst uns zur Schmach unsern Nachbarn, zum Spott und Hohn denen, die um uns her sind.
14Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
14Du machst uns zum Beispiel unter den Heiden und daß die Völker das Haupt über uns schütteln.
15Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
15Täglich ist meine Schmach vor mir, und mein Antlitz ist voller Scham,
16Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
16daß ich die Schänder und Lästerer hören und die Feinde und Rachgierigen sehen muß.
17A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
17Dies alles ist über uns gekommen; und wir haben doch dein nicht vergessen noch untreu in deinem Bund gehandelt.
18Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
18Unser Herz ist nicht abgefallen noch unser Gang gewichen von deinem Weg,
19Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
19daß du uns so zerschlägst am Ort der Schakale und bedeckst uns mit Finsternis.
20Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
20Wenn wir des Namens unsers Gottes vergessen hätten und unsre Hände aufgehoben zum fremden Gott,
21Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
21würde das Gott nicht finden? Er kennt ja unsers Herzens Grund.
22Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
22Denn wir werden ja um deinetwillen täglich erwürgt und sind geachtet wie Schlachtschafe.
23Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
23Erwecke dich, Herr! Warum schläfst Du? Wache auf und verstoße uns nicht so gar!
24Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
24Warum verbirgst du dein Antlitz, vergissest unsers Elends und unsrer Drangsal?
25I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
25Denn unsre Seele ist gebeugt zur Erde; unser Leib klebt am Erdboden.
26Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
26Mache dich auf, hilf uns und erlöse uns um deiner Güte willen!
27Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.
no verse 27 in this text
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.