Žalmy 102
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Lutherbibel 1912
1Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své.
1Ein Gebet des Elenden, so er betrübt ist und seine Klage vor dem HERRN ausschüttet. HERR, höre mein Gebet und laß mein Schreien zu dir kommen!
2Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
2Verbirg dein Antlitz nicht vor mir in der Not, neige deine Ohren zu mir; wenn ich dich anrufe, so erhöre mich bald!
3Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
3Denn meine Tage sind vergangen wie ein Rauch, und meine Gebeine sind verbrannt wie ein Brand.
4Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
4Mein Herz ist geschlagen und verdorrt wie Gras, daß ich auch vergesse, mein Brot zu essen.
5Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
5Mein Gebein klebt an meinem Fleisch vor Heulen und Seufzen.
6Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
6Ich bin wie eine Rohrdommel in der Wüste; ich bin gleich wie ein Käuzlein in den verstörten Stätten.
7Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
7Ich wache und bin wie ein einsamer Vogel auf dem Dache.
8Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
8Täglich schmähen mich meine Feinde; und die mich verspotten, schwören bei mir.
9Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
9Denn ich esse Asche wie Brot und mische meinen Trank mit Weinen
10Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
10vor deinem Drohen und Zorn, daß du mich aufgehoben und zu Boden gestoßen hast.
11Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
11Meine Tage sind dahin wie Schatten, und ich verdorre wie Gras.
12Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
12Du aber, HERR, bleibst ewiglich und dein Gedächtnis für und für.
13Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
13Du wollest dich aufmachen und über Zion erbarmen; denn es ist Zeit, daß du ihr gnädig seist, und die Stunde ist gekommen.
14Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
14Denn deine Knechte wollten gerne, daß sie gebaut würde, und sähen gerne, daß ihre Steine und Kalk zugerichtet würden,
15Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
15daß die Heiden den Namen des HERRN fürchten und alle Könige auf Erden dein Ehre,
16Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
16daß der HERR Zion baut und erscheint in seiner Ehre.
17Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
17Er wendet sich zum Gebet der Verlassenen und verschmäht ihr Gebet nicht.
18Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
18Das werde geschrieben auf die Nachkommen; und das Volk, das geschaffen soll werden, wird den HERRN loben.
19Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
19Denn er schaut von seiner heiligen Höhe, und der HERR sieht vom Himmel auf die Erde,
20Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
20daß er das Seufzen des Gefangenen höre und losmache die Kinder des Todes,
21Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
21auf daß sie zu Zion predigen den Namen des HERRN und sein Lob zu Jerusalem,
22Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
22wenn die Völker zusammenkommen und die Königreiche, dem HERRN zu dienen.
23Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
23Er demütigt auf dem Wege meine Kraft; er verkürzt meine Tage.
24Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
24Ich sage: Mein Gott, nimm mich nicht weg in der Hälfte meiner Tage! Deine Jahre währen für und für.
25Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
25Du hast vormals die Erde gegründet, und die Himmel sind deiner Hände Werk.
26I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
26Sie werden vergehen, aber du bleibest. Sie werden veralten wie ein Gewand; sie werden verwandelt wie ein Kleid, wenn du sie verwandeln wirst.
27Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
27Du aber bleibest, wie du bist, und deine Jahre nehmen kein Ende.
28Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
28Die Kinder deiner Knechte werden bleiben, und ihr Same wird vor dir gedeihen.
29Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
no verse 29 in this text
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.