Žalmy 102
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Diodati Bibbia 1885
1Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své.
1SIGNORE, ascolta la mia orazione, E venga il mio grido infino a te.
2Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
2Non nasconder la tua faccia da me; Nel giorno che io sono in distretta, inchina a me il tuo orecchio; Nel giorno che io grido, affrettati a rispondermi.
3Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
3Perciocchè i miei giorni son venuti meno come fumo, E le mie ossa sono arse come un tizzone.
4Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
4Il mio cuore è stato percosso come erba, Ed è seccato; Perciocchè io ho dimenticato di mangiare il mio pane.
5Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
5Le mie ossa sono attaccate alla mia carne, Per la voce de' miei gemiti.
6Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
6Io son divenuto simile al pellicano del deserto; E son come il gufo delle solitudini.
7Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
7Io vegghio, e sono Come il passero solitario sopra il tetto. I miei nemici mi fanno vituperio tuttodì;
8Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
8Quelli che sono infuriati contro a me fanno delle esecrazioni di me.
9Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
9Perciocchè io ho mangiata la cenere come pane, Ed ho temperata la mia bevanda con lagrime.
10Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
10Per la tua indegnazione, e per lo tuo cruccio; Perciocchè, avendomi levato ad alto, tu mi hai gettato a basso .
11Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
11I miei giorni son come l'ombra che dichina; Ed io son secco come erba.
12Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
12Ma tu, Signore, dimori in eterno E la tua memoria è per ogni età.
13Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
13Tu ti leverai, tu avrai compassione di Sion; Perciocchè egli è tempo di averne pietà; Perciocchè il termine è giunto.
14Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
14Imperocchè i tuoi servitori hanno affezione alle pietre di essa, Ed hanno pietà della sua polvere.
15Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
15E le genti temeranno il Nome del Signore, E tutti i re della terra la tua gloria,
16Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
16Quando il Signore avrà riedificata Sion, Quando egli sarà apparito nella sua gloria,
17Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
17Ed avrà volto lo sguardo all'orazione de' desolati, E non avrà sprezzata la lor preghiera.
18Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
18Ciò sarà scritto all'età a venire; E il popolo che sarà creato loderà il Signore.
19Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
19Perciocchè egli avrà riguardato dall'alto luogo della sua santità; Perciocchè il Signore avrà mirato dal cielo verso la terra;
20Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
20Per udire i gemiti de' prigioni; Per isciogliere quelli ch'erano condannati a morte;
21Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
21Acciocchè si narri in Sion il Nome del Signore, E la sua lode in Gerusalemme.
22Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
22Quando i popoli e i regni saranno raunati insieme, Per servire al Signore.
23Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
23Egli ha tra via abbattute le mie forze; Egli ha scorciati i miei giorni.
24Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
24Io dirò: O Dio mio, non farmi trapassare al mezzo de' miei dì; I tuoi anni durano per ogni età.
25Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
25Tu fondasti già la terra; E i cieli son l'opera delle tue mani;
26I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
26Queste cose periranno, ma tu dimorerai; Ed esse invecchieranno tutte, come un vestimento; Tu le muterai come una vesta, e trapasseranno.
27Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
27Ma tu sei sempre lo stesso, E gli anni tuoi non finiranno giammai.
28Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
28I figliuoli de' tuoi servitori abiteranno, E la progenie loro sarà stabilita nel tuo cospetto.
29Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
no verse 29 in this text
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.