Žalmy 77
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Diodati Bibbia 1885
1Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm.
1LA mia voce s'indirizza a Dio, ed io grido; La mia voce s'indirizza a Dio, acciocchè egli mi porga l'orecchio.
2Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
2Nel giorno della mia distretta, io ho cercato il Signore; Le mie mani sono state sparse qua e là di notte, E non hanno avuta posa alcuna; L'anima mia ha rifiutato d'essere consolata.
3V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
3Io mi ricordo di Dio, e romoreggio; Io mi lamento, e il mio spirito è angosciato. (Sela.)
4Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. Sélah.
4Tu hai ritenuti gli occhi miei in continue vegghie; Io son tutto attonito, e non posso parlare.
5Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
5Io ripenso a' giorni antichi, Agli anni da lungo tempo passati.
6I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
6Io mi ricordo come già io sonava; Io medito nel mio cuore di notte, E lo spirito mio va investigando.
7Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
7Il Signore mi rigetterà egli in perpetuo? E non mi gradirà egli giammai più?
8Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
8È la sua benignità venuta meno per sempre mai? È la sua parola mancata per ogni età?
9Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
9Iddio ha egli dimenticato di aver pietà? Ha egli serrate per ira le sue compassioni? (Sela.)
10Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? Sélah.
10Io ho adunque detto: Se io son fiacco, Egli è perchè la destra dell'Altissimo è mutata.
11I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
11Io mi rammemoro le opere del Signore; Perciocchè io mi riduco a memoria le tue maraviglie antiche;
12Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
12E medito tutti i tuoi fatti, E ragiono delle tue operazioni.
13A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
13O Dio, le tue vie si veggono nel Santuario; Chi è dio grande, come Iddio?
14Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
14Tu sei l'Iddio che fai maraviglie; Tu hai fatta conoscere la tua forza fra i popoli.
15Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
15Tu hai, col tuo braccio, riscosso il tuo popolo; I figliuoli di Giacobbe e di Giuseppe. (Sela.)
16Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. Sélah.
16Le acque ti videro, o Dio; Le acque ti videro, e furono spaventate; Gli abissi eziandio tremarono.
17Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
17Le nubi versarono diluvi d'acque; I cieli tuonarono; I tuoi strali eziandio andarono attorno.
18Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
18Il suon de' tuoi tuoni fu per lo giro del cielo ; I folgori alluminarono il mondo; La terra fu smossa, e tremò.
19Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
19La tua via fu per mezzo il mare, E il tuo sentiero per mezzo le grandi acque; E le tue pedate non furono riconosciute.
20Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.
20Tu conducesti il tuo popolo, come una greggia, Per man di Mosè e d'Aaronne.
21Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.
no verse 21 in this text
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.