Žalmy 69
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Diodati Bibbia 1885
1Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův.
1SALVAMI, o Dio; Perciocchè le acque son pervenute infino all'anima.
2Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.
2Io sono affondato in un profondo pantano, Ove non vi è luogo da fermare il piè ; Io son giunto alle profondità dell'acqua, e la corrente m'inonda.
3Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.
3Io sono stanco di gridare, io ho la gola asciutta; Gli occhi mi son venuti meno, aspettando l'Iddio mio.
4Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.
4Quelli che mi odiano senza cagione Sono in maggior numero che i capelli del mio capo; Quelli che mi disertano, e che mi sono nemici a torto, si fortificano; Ecco là, io ho renduto ciò che non aveva rapito.
5Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.
5O Dio, tu conosci la mia follia; E le mie colpe non ti sono occulte.
6Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.
6O Signore, Dio degli eserciti, Quelli che sperano in te non sieno confusi per cagion di me; Quelli che ti cercano non sieno svergognati per me, O Dio d'Israele.
7Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.
7Perciocchè per l'amor di te io soffro vituperio; Vergogna mi ha coperta la faccia.
8Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.
8Io son divenuto strano a' miei fratelli, E forestiere a' figliuoli di mia madre.
9Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,
9Perciocchè lo zelo della tua Casa mi ha roso; E i vituperii di quelli che ti fanno vituperio mi caggiono addosso.
10Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.
10Io ho pianto, affliggendo l'anima mia col digiuno; Ma ciò mi è tornato in grande obbrobrio.
11Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.
11Ancora ho fatto d'un sacco il mio vestimento; Ma son loro stato in proverbio.
12Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.
12Quelli che seggono nella porta ragionano di me; E le canzoni de' bevitori di cervogia ne parlano.
13Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.
13Ma quant'è a me, o Signore, la mia orazione s'indirizza a te; Egli vi è un tempo di benevolenza; O Dio, per la grandezza della tua benignità, E per la verità della tua salute, rispondimi.
14Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.
14Tirami fuor del pantano, che io non vi affondi, E che io sia riscosso da quelli che mi hanno in odio, Dalle profondità delle acque;
15Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,
15Che la corrente delle acque non m'inondi, E che il gorgo non mi tranghiotta, E che il pozzo non turi sopra me la sua bocca.
16Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.
16Rispondimi, o Signore; perciocchè la tua benignità è buona; Secondo la grandezza delle tue compassioni riguarda verso me.
17Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.
17E non nascondere il tuo volto dal tuo servo; Perciocchè io son distretto; affrettati, rispondimi.
18A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.
18Accostati all'anima mia, riscattala; Riscuotimi, per cagion de' miei nemici.
19Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.
19Tu conosci il vituperio, l'onta, e la vergogna che mi è fatta; Tutti i miei nemici son davanti a te.
20Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.
20Il vituperio mi ha rotto il cuore, e io son tutto dolente; Ed ho aspettato che alcuno si condolesse meco, ma non vi è stato alcuno; Ed ho aspettati de' consolatori, ma non ne ho trovati.
21Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.
21Hanno, oltre a ciò, messo del veleno nella mia vivanda; E, nella mia sete, mi hanno dato a bere dell'aceto.
22Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.
22Sia la lor mensa un laccio teso davanti a loro; E le lor prosperità sieno loro una trappola.
23Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.
23Gli occhi loro sieno oscurati, sì che non possano vedere; E fa' loro del continuo vacillare i lombi.
24Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.
24Spandi l'ira tua sopra loro, E colgali l'ardor del tuo cruccio.
25Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.
25Sieno desolati i lor palazzi; Ne' lor tabernacoli non vi sia alcuno abitatore.
26Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.
26Perciocchè hanno perseguitato colui che tu hai percosso, E fatte le lor favole del dolore di coloro che tu hai feriti.
27Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.
27Aggiugni loro iniquità sopra iniquità; E non abbiano giammai entrata alla tua giustizia.
28Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.
28Sieno cancellati dal libro della vita; E non sieno scritti co' giusti.
29Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.
29Ora, quant'è a me, io sono afflitto e addolorato; La tua salute, o Dio, mi levi ad alto.
30Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.
30Io loderò il Nome di Dio con cantici, E lo magnificherò con lode.
31I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.
31E ciò sarà più accettevole al Signore, che bue, Che giovenco con corna ed unghie.
32A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.
32I mansueti, vedendo ciò , si rallegreranno; Ed il cuor vostro viverà, o voi che cercate Iddio.
33To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.
33Perciocchè il Signore esaudisce i bisognosi, E non isprezza i suoi prigioni.
34Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.
34Lodinlo i cieli e la terra; I mari, e tutto ciò che in essi guizza.
35Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.
35Perciocchè Iddio salverà Sion, ed edificherà le città di Giuda; E coloro vi abiteranno, e possederanno Sion per eredità.
36Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.
36E la progenie de' suoi servitori l'erederà; E quelli che amano il suo Nome abiteranno in essa.
37Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.
no verse 37 in this text
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.