Žalmy 69
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Petrus Canisius Bible, 1939 (De Heilige Schrift)
1Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův.
1Voor muziekbegeleiding; op de wijze: “De leliën.” Van David. Red mij, o God! Want het water staat aan mijn lippen;
2Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.
2Ik zink in een modderpoel weg, En voel geen grond meer onder de voeten; Ik ben in peilloze wateren geraakt, En de stroom sleurt mij mee.
3Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.
3Ik ben afgemat van mijn schreien en schor is mijn keel; Mijn ogen staan mat van het staren naar God.
4Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.
4Talrijker dan de haren op mijn hoofd, zijn zij, die mij onverdiend haten. Talrijker dan mijn beenderen, die mij bestrijden zonder enige grond; En wat ik niet heb geroofd, Vordert men nog van mij terug.
5Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.
5Gij zoudt het weten, o God, als ik iets dwaas had gedaan, En als ik schuld had, was het U niet verborgen!
6Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.
6Laat dus in mij niet worden beschaamd, Die op U hopen, Heer, Jahweh der heirscharen; In mij niet te schande worden, Die U zoeken, Israëls God!
7Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.
7Neen, om Uwentwil moet ik schande verduren, En bedekt het schaamrood mijn gelaat!
8Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.
8Ik ben een vreemdeling voor mijn broeders geworden, Een onbekende voor de zonen mijner moeder:
9Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,
9Want de ijver voor uw huis heeft mij verteerd, Op mij valt de smaad van hen, die U smaden.
10Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.
10Als ik ween, en mij door vasten kastijd, Wordt het mij tot schande gerekend;
11Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.
11Trek ik het boetekleed aan, Men gaat er mee spotten;
12Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.
12Die in de poort zitten, praten over mij, En de slempers maken er liedjes op.
13Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.
13Maar tot U richt ik mijn bede, o Jahweh, In de tijd der genade, o God. Verhoor mij om uw grote ontferming, En om de trouw van uw hulp;
14Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.
14Red mij uit de modderpoel en laat mij er niet in verzinken; Verlos mij, en trek mij uit de diepe wateren omhoog!
15Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,
15Laat de watervloed mij niet overstelpen, de kolken verzwelgen, De afgrond zijn mond niet boven mij sluiten.
16Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.
16Red mij, Jahweh, naar de goedertierenheid uwer genade, En zie op mij neer naar uw grote ontferming;
17Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.
17Verberg uw aanschijn niet voor uw dienaar, Verhoor mij spoedig, want het is mij bang om het hart!
18A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.
18Wees mij nabij, en kom mij te hulp, Verlos mij om wille van mijn vijand!
19Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.
19Gij kent toch mijn smaad, mijn schaamte en schande, En al mijn verdrukkers staan U voor ogen;
20Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.
20Gij weet, hoe de smaad mij het hart heeft gebroken, En hoe vertwijfeld ik ben. Ik wachtte op een, die medelijden had, maar er was er geen, Op troosters, maar ik vond ze niet.
21Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.
21Ze gaven mij gal in plaats van spijs, En lesten mijn dorst met azijn.
22Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.
22Hun tafel worde hun tot een val, Hun offergelagen een strik;
23Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.
23Laat hun ogen worden beneveld, zodat ze niet zien, En ontwricht hun lenden voor immer;
24Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.
24Stort uw gramschap over hen uit, Uw woede moge hen treffen!
25Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.
25Laat hun kamp tot steppe worden, En niemand hun tenten bewonen.
26Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.
26Neen, ze vervolgden nog, dien Gij hadt geslagen, En vergrootten de smarten van die door U was gewond;
27Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.
27Stapel de ene schuld op de andere, Zodat ze niet tot uw gerechtigheid komen;
28Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.
28Laat ze uit het boek des levens worden geschrapt, Niet worden opgeschreven met de rechtvaardigen.
29Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.
29Maar hoe ook geplaagd en bedroefd, Uw hulp, o God, zal mij redden!
30Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.
30Dan zal ik de Naam van God in liederen prijzen, En Hem loven en danken!
31I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.
31Dit zal Jahweh meer aangenaam zijn dan stieren, Meer dan varren met horens en hoeven.
32A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.
32Verheugt u, ongelukkigen, wanneer gij dit ziet; Zoekt naar God, en uw hart leeft weer op.
33To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.
33Want Jahweh hoort de behoeftigen aan, En versmaadt de geknevelden niet.
34Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.
34Hemel en aarde moeten Hem loven, De zeeën, met wat er in leeft!
35Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.
35Want God zal Sion verlossen, En de steden van Juda herbouwen. Men zal daarin terugkeren, En ze bezetten;
36Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.
36Het geslacht van zijn dienaars zal ze erven, En wie zijn Naam liefheeft, daar wonen!
37Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.
no verse 37 in this text
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.