Žalmy 55
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Petrus Canisius Bible, 1939 (De Heilige Schrift)
1Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův.
1Voor muziekbegeleiding; met harpen. Een leerdicht van David. Hoor toch, o God, naar mijn bidden, En wend U niet af van mijn smeken;
2Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou.
2Luister naar mij, en schenk mij verhoring: Van ellende loop ik radeloos rond.
3Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se,
3Ik sidder voor het geschreeuw van den vijand, En het gehuil van den boze; Want ze storten rampen over mij uit, En bestoken mij grimmig.
4A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují.
4Mijn hart krimpt in mijn boezem, En doodsangst bekruipt mij;
5Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne.
5Vrees en ontzetting houden mij beklemd, En de schrik grijpt mij aan.
6Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne.
6Ik dacht: Had ik maar vleugels als een duif, Dan vloog ik heen, om een wijkplaats te vinden;
7I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul.
7Ver, ver weg zou ik vluchten, En een rustoord zoeken in de woestijn.
8Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. Sélah.
8Ik zou mij haastig in veiligheid stellen Voor de razende storm,
9Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici.
9Voor de wervelstorm, Heer, En voor de stortvloed van hun tongen. Want ik zie geweld ontketend, En de strijd tegen de stad;
10Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě.
10Dag en nacht trekken ze om haar heen, Over haar wallen. Daarbinnen heerst onrecht en knevelarij,
11Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost.
11En de misdaad troont in haar midden; En van haar pleinen wijkt Geweld noch bedrog.
12Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho.
12En was het een vijand, die mij beschimpte, Ik zou het verdragen; Of een van mijn haters, die mij hoonde, Ik zou mij verschuilen.
13Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním:
13Maar gij, een man van mijn stam, Mijn vriend en mijn makker,
14Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj;
14Met wien ik vertrouwelijk omging, Eendrachtig leefde in Gods huis!
15Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali.
15Moge de dood ze verrassen, Zodat ze levend in het dodenrijk dalen! Want boosheid heerst in hun woning, En slechtheid in hun gemoed.
16Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich.
16Maar ìk roep tot God, En Jahweh komt mij te hulp.
17Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne.
17‘s Avonds, ‘s morgens en ‘s middags klaag ik en zucht ik, En Hij hoort naar mijn smeken.
18U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj.
18Hij zal mij vrede schenken, mij van mijn belagers bevrijden, Al staan ze nog zo talrijk tegen mij op.
19Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně.
19God verhoort mij: Hij zal ze vernederen, Hij, die van eeuwigheid op zijn troon is gezeten. Want ze zijn onverbeterlijk, En vrezen God niet;
20Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, Sélah), proto že nenapravují, aniž se bojí Boha.
20Ze slaan de hand aan hun vrienden, En schenden hun trouw.
21Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou.
21Hun mond is gladder dan boter, Maar vijandig hun hart; Hun woorden zijn zachter dan olie, Maar steken als dolken.
22Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové.
22Werp daarom uw kommer op Jahweh, Hij zal voor u zorgen; En nooit zal Hij dulden, Dat de rechtvaardige wankelt.
23Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý.
23Maar stort in het diepst van het graf, o mijn God, Die mannen van bloed en bedrog; Laat ze de helft van hun dagen niet zien, Doch laat mìj op U blijven hopen!
24Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu.
no verse 24 in this text
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.