Žalmy 77
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Petrus Canisius Bible, 1939 (De Heilige Schrift)
1Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm.
1Voor muziekbegeleiding; voor Jedoetoen. Een psalm van Asaf. Luide roep ik tot Jahweh; Luide tot God, opdat Hij mij hore!
2Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
2Overdag zoek ik in mijn benauwdheid den Heer, ‘s Nachts strekken mijn handen zich uit, onvermoeid.
3V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
3Mijn ziel weigert troost: denk ik aan God, ik moet kreunen; Peins ik na, mijn geest is verslagen.
4Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. Sélah.
4Ik kan mijn ogen niet sluiten, En van onrust niet spreken.
5Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
5Ik denk aan de oude dagen terug, En herinner me weer de vroegere jaren;
6I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
6Ik lig er ‘s nachts over te peinzen, Te klagen, en in mijn gedachten te tobben.
7Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
7Zou de Heer dan voor altijd verstoten, En nooit genadig meer zijn;
8Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
8Zou zijn liefde voorgoed zijn verdwenen, Zijn belofte verbroken, die Hij deed van geslacht tot geslacht;
9Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
9Zou God zijn vergeten, Zich te ontfermen, Of in zijn toorn zijn hart hebben gesloten?
10Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? Sélah.
10Maar ik sprak: Neen, dìt werp ik ver van mij af, Dat de hand van den Allerhoogste veranderd zou zijn!
11I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
11Ik dacht dus aan uw daden, o Jahweh, Dacht terug aan uw vroegere wonderen;
12Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
12Peinsde over al uw werken, Overwoog, wat door U is verricht.
13A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
13Ja, uw weg was heilig, o God; Welke God was ontzaglijk als Jahweh!
14Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
14Gij waart de God, die wonderen wrochtte, En uw macht aan de heidenen toonde!
15Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
15Gij hebt door uw arm uw volk verlost, De zonen van Jakob en Josef!
16Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. Sélah.
16De wateren zagen U, o God, De wateren zagen U en beefden, Zelfs de zeeën begonnen te rillen;
17Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
17De wolken goten stromen neer, Het zwerk daverde en dreunde, Langs alle kant vlogen uw schichten rond.
18Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
18Uw donder kraakte en rolde, Uw bliksems verlichtten de wereld, De aarde rilde en beefde!
19Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
19Uw weg liep midden door de zee, Uw pad door onstuimige wateren; Toch bleven uw sporen onzichtbaar!
20Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.
20Zo hebt Gij uw volk als schapen geleid, Door de hand van Moses en Aäron!
21Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.
no verse 21 in this text
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.