Žalmy 77
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Lutherbibel 1912
1Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm.
1Ein Psalm Asaphs für Jeduthun, vorzusingen. Ich schreie mit meiner Stimme zu Gott; zu Gott schreie ich, und er erhört mich.
2Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
2In der Zeit der Not suche ich den Herrn; meine Hand ist des Nachts ausgereckt und läßt nicht ab; denn meine Seele will sich nicht trösten lassen.
3V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
3Wenn ich betrübt bin, so denke ich an Gott; wenn mein Herz in ängsten ist, so rede ich. (Sela.)
4Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. Sélah.
4Meine Augen hältst du, daß sie wachen; ich bin so ohnmächtig, daß ich nicht reden kann.
5Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
5Ich denke der alten Zeit, der vorigen Jahre.
6I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
6Ich denke des Nachts an mein Saitenspiel und rede mit meinem Herzen; mein Geist muß forschen.
7Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
7Wird denn der Herr ewiglich verstoßen und keine Gnade mehr erzeigen?
8Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
8Ist's denn ganz und gar aus mit seiner Güte, und hat die Verheißung ein Ende?
9Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
9Hat Gott vergessen, gnädig zu sein, und seine Barmherzigkeit vor Zorn verschlossen? (Sela.)
10Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? Sélah.
10Aber doch sprach ich: Ich muß das leiden; die rechte Hand des Höchsten kann alles ändern.
11I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
11Darum gedenke ich an die Taten des HERRN; ja, ich gedenke an deine vorigen Wunder
12Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
12und rede von allen deinen Werken und sage von deinem Tun.
13A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
13Gott, dein Weg ist heilig. Wo ist so ein mächtiger Gott, als du, Gott, bist?
14Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
14Du bist der Gott, der Wunder tut; du hast deine Macht bewiesen unter den Völkern.
15Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
15Du hast dein Volk erlöst mit Macht, die Kinder Jakobs und Josephs. (Sela.)
16Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. Sélah.
16Die Wasser sahen dich, Gott, die Wasser sahen dich und ängsteten sich, und die Tiefen tobten.
17Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
17Die dicken Wolken gossen Wasser, die Wolken donnerten, und die Strahlen fuhren daher.
18Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
18Es donnerte im Himmel, deine Blitze leuchteten auf dem Erdboden; das Erdreich regte sich und bebte davon.
19Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
19Dein Weg war im Meer und dein Pfad in großen Wassern, und man spürte doch deinen Fuß nicht.
20Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.
20Du führtest dein Volk wie eine Herde Schafe durch Mose und Aaron.
21Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.
no verse 21 in this text
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.