Žalmy 106
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Lutherbibel 1912
1Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho.
1Halleluja! Danket dem HERRN; denn er ist freundlich, und seine Güte währet ewiglich.
2Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho?
2Wer kann die großen Taten des HERRN ausreden und alle seine löblichen Werke preisen?
3Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času.
3Wohl denen, die das Gebot halten und tun immerdar recht!
4Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým,
4HERR, gedenke mein nach der Gnade, die du dem Volk verheißen hast; beweise uns deine Hilfe,
5Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým.
5daß wir sehen mögen die Wohlfahrt deiner Auserwählten und uns freuen, daß es deinem Volk wohl geht, und uns rühmen mit deinem Erbteil.
6Zhřešili jsme i s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali.
6Wir haben gesündigt samt unsern Vätern; wir haben mißgehandelt und sind gottlos gewesen.
7Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém.
7Unsre Väter in Ägypten wollten deine Wunder nicht verstehen; sie gedachten nicht an deine große Güte und waren ungehorsam am Meer, am Schilfmeer.
8A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou.
8Er half ihnen aber um seines Namens willen, daß er seine Macht bewiese.
9Nebo přimluvil moři Rudému, a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako po poušti.
9Und er schalt das Schilfmeer: da ward's trocken, und führte sie durch die Tiefen wie in einer Wüste
10A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl, a vyprostil je z ruky nepřítele.
10und half ihnen von der Hand des, der sie haßte, und erlöste sie von der Hand des Feindes;
11V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich.
11und die Wasser ersäuften ihre Widersacher, daß nicht einer übrig blieb.
12A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho,
12Da glaubten sie an seine Worte und sangen sein Lob.
13Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho;
13Aber sie vergaßen bald seiner Werke; sie warteten nicht auf seinen Rat.
14Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách.
14Und sie wurden lüstern in der Wüste und versuchten Gott in der Einöde.
15I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich.
15Er aber gab ihnen ihre Bitte und sandte ihnen genug, bis ihnen davor ekelte.
16Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu,
16Und sie empörten sich wider Mose im Lager, wider Aaron, den Heiligen des HERRN.
17Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu.
17Die Erde tat sich auf und verschlang Dathan und deckte zu die Rotte Abirams,
18A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky.
18und Feuer ward unter ihrer Rotte angezündet, die Flamme verbrannte die Gottlosen.
19Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině.
19Sie machten ein Kalb am Horeb und beteten an das gegossene Bild
20A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu,
20und verwandelten ihre Ehre in ein Gleichnis eines Ochsen, der Gras frißt.
21Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě.
21Sie vergaßen Gottes, ihres Heilands, der so große Dinge in Ägypten getan hatte,
22A předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém.
22Wunder im Lande Hams und schreckliche Werke am Schilfmeer.
23Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil.
23Und er sprach, er wolle sie vertilgen, wo nicht Mose, sein Auserwählter, in den Riß getreten wäre vor ihm, seinen Grimm abzuwenden, auf daß er sie nicht gar verderbte.
24Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho.
24und sie verachteten das liebe Land, sie glaubten seinem Wort nicht
25A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova.
25und murrten in ihren Hütten; sie gehorchten der Stimme des HERRN nicht.
26A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti,
26Und er hob auf seine Hand wider sie, daß er sie niederschlüge in der Wüste
27A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí.
27und würfe ihren Samen unter die Heiden und zerstreute sie in die Länder.
28Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch.
28Und sie hingen sich an den Baal-Peor und aßen von den Opfern der toten Götzen
29A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána,
29und erzürnten ihn mit ihrem Tun; da brach auch die Plage unter sie.
30Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta.
30Da trat Pinehas herzu und schlichtete die Sache; da ward der Plage gesteuert.
31Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, a až na věky.
31Das ward ihm gerechnet zur Gerechtigkeit für und für ewiglich.
32Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně.
32Und sie erzürnten ihn am Haderwasser, und Mose ging es übel um ihretwillen.
33Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho, a pronesl ji rty svými.
33Denn sie betrübten ihm sein Herz, daß ihm etliche Worte entfuhren.
34K tomu nevyplénili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil,
34Auch vertilgten sie die Völker nicht, wie sie doch der HERR geheißen hatte;
35Ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich,
35sondern sie mengten sich unter die Heiden und lernten derselben Werke
36A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem.
36und dienten ihren Götzen; die wurden ihnen zum Fallstrick.
37Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům.
37Und sie opferten ihre Söhne und ihre Töchter den Teufeln
38A vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, tak že poškvrněna jest země těmi vraždami.
38und vergossen unschuldig Blut, das Blut ihrer Söhne und ihrer Töchter, die sie opferten den Götzen Kanaans, daß das Land mit Blutschulden befleckt ward;
39I zmazali se skutky svými, a smilnili činy svými.
39und verunreinigten sich mit ihren Werken und wurden abgöttisch mit ihrem Tun.
40Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své.
40Da ergrimmte der Zorn des HERRN über sein Volk, und er gewann einen Greuel an seinem Erbe
41A vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli,
41und gab sie in die Hände der Heiden, daß über sie herrschten, die ihnen gram waren.
42A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich.
42Und ihre Feinde ängsteten sie; und sie wurden gedemütigt unter ihre Hände.
43Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou.
43Er errettete sie oftmals; aber sie erzürnten ihn mit ihrem Vornehmen und wurden wenig um ihrer Missetat willen.
44A však patřil na úzkost jejich, a slyšel křik jejich.
44Und er sah ihre Not an, da er ihre Klage hörte,
45Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých,
45und gedachte an seinen Bund, den er mit ihnen gemacht hatte; und es reute ihn nach seiner großen Güte,
46Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi.
46und er ließ sie zur Barmherzigkeit kommen vor allen, die sie gefangen hatten.
47Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé.
47Hilf uns, HERR, unser Gott, und bringe uns zusammen aus den Heiden, daß wir danken deinem heiligen Namen und rühmen dein Lob.
48Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah.
48Gelobet sei der HERR, der Gott Israels, von Ewigkeit zu Ewigkeit, und alles Volk spreche: Amen, halleluja!
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.