Žalmy 88
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Lutherbibel 1912
1Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského.
1Ein Psalmlied der Kinder Korah, vorzusingen, von der Schwachheit der Elenden. Eine Unterweisung Hemans, des Esrahiten. HERR, Gott, mein Heiland, ich schreie Tag und Nacht vor dir.
2Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.
2Laß mein Gebet vor dich kommen; neige deine Ohren zu meinem Geschrei.
3Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.
3Denn meine Seele ist voll Jammers, und mein Leben ist nahe dem Tode.
4Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil.
4Ich bin geachtet gleich denen, die in die Grube fahren; ich bin ein Mann, der keine Hilfe hat.
5Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.
5Ich liege unter den Toten verlassen wie die Erschlagenen, die im Grabe liegen, deren du nicht mehr gedenkst und die von deiner Hand abgesondert sind.
6Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.
6Du hast mich in die Grube hinuntergelegt, in die Finsternis und in die Tiefe.
7Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.
7Dein Grimm drückt mich; du drängst mich mit allen deinen Fluten. (Sela.)
8Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. Sélah.
8Meine Freunde hast du ferne von mir getan; du hast mich ihnen zum Greuel gemacht. Ich liege gefangen und kann nicht herauskommen.
9Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
9Meine Gestalt ist jämmerlich vor Elend. HERR, ich rufe dich an täglich; ich breite meine Hände aus zu dir.
10Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.
10Wirst du denn unter den Toten Wunder tun, oder werden die Verstorbenen aufstehen und dir danken? (Sela.)
11Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? Sélah.
11Wird man in Gräbern erzählen deine Güte, und deine Treue im Verderben?
12I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?
12Mögen denn deine Wunder in der Finsternis erkannt werden oder deine Gerechtigkeit in dem Lande, da man nichts gedenkt?
13Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?
13Aber ich schreie zu dir, HERR, und mein Gebet kommt frühe vor dich.
14Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.
14Warum verstößest du, HERR, meine Seele und verbirgst dein Antlitz vor mir?
15Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?
15Ich bin elend und ohnmächtig, daß ich so verstoßen bin; ich leide deine Schrecken, daß ich fast verzage.
16Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.
16Dein Grimm geht über mich; dein Schrecken drückt mich.
17Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.
17Sie umgeben mich täglich wie Wasser und umringen mich miteinander.
18Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.
18Du machst, daß meine Freunde und Nächsten und meine Verwandten sich ferne von mir halten um solches Elends willen.
19Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.
no verse 19 in this text
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.