Žalmy 88
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Louis Segond 1910
1Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského.
1Cantique. Psaume des fils de Koré. Au chef des chantres. Pour chanter sur la flûte. Cantique d’Héman, l’Ezrachite.
2Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.
2Éternel, Dieu de mon salut! Je crie jour et nuit devant toi.
3Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.
3Que ma prière parvienne en ta présence! Prête l’oreille à mes supplications!
4Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil.
4Car mon âme est rassasiée de maux, Et ma vie s’approche du séjour des morts.
5Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.
5Je suis mis au rang de ceux qui descendent dans la fosse, Je suis comme un homme qui n’a plus de force.
6Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.
6Je suis étendu parmi les morts, Semblable à ceux qui sont tués et couchés dans le sépulcre, A ceux dont tu n’as plus le souvenir, Et qui sont séparés de ta main.
7Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.
7Tu m’as jeté dans une fosse profonde, Dans les ténèbres, dans les abîmes.
8Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. Sélah.
8Ta fureur s’appesantit sur moi, Et tu m’accables de tous tes flots. — Pause.
9Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
9Tu as éloigné de moi mes amis, Tu m’as rendu pour eux un objet d’horreur; Je suis enfermé et je ne puis sortir.
10Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.
10Mes yeux se consument dans la souffrance; Je t’invoque tous les jours, ô Éternel! J’étends vers toi les mains.
11Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? Sélah.
11Est-ce pour les morts que tu fais des miracles? Les morts se lèvent-ils pour te louer? — Pause.
12I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?
12Parle-t-on de ta bonté dans le sépulcre, De ta fidélité dans l’abîme?
13Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?
13Tes prodiges sont-ils connus dans les ténèbres, Et ta justice dans la terre de l’oubli?
14Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.
14O Éternel! J’implore ton secours, Et le matin ma prière s’élève à toi.
15Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?
15Pourquoi, Éternel, repousses-tu mon âme? Pourquoi me caches-tu ta face?
16Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.
16Je suis malheureux et moribond dès ma jeunesse, Je suis chargé de tes terreurs, je suis troublé.
17Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.
17Tes fureurs passent sur moi, Tes terreurs m’anéantissent;
18Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.
18Elles m’environnent tout le jour comme des eaux, Elles m’enveloppent toutes à la fois.
19Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.
19Tu as éloigné de moi amis et compagnons; Mes intimes ont disparu.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.