Žalmy 104
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Louis Segond 1910
1Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
1Mon âme, bénis l’Éternel! Éternel, mon Dieu, tu es infiniment grand! Tu es revêtu d’éclat et de magnificence!
2Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
2Il s’enveloppe de lumière comme d’un manteau; Il étend les cieux comme un pavillon.
3Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
3Il forme avec les eaux le faîte de sa demeure; Il prend les nuées pour son char, Il s’avance sur les ailes du vent.
4Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
4Il fait des vents ses messagers, Des flammes de feu ses serviteurs.
5Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
5Il a établi la terre sur ses fondements, Elle ne sera jamais ébranlée.
6Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
6Tu l’avais couverte de l’abîme comme d’un vêtement, Les eaux s’arrêtaient sur les montagnes;
7K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
7Elles ont fui devant ta menace, Elles se sont précipitées à la voix de ton tonnerre.
8(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
8Des montagnes se sont élevées, des vallées se sont abaissées, Au lieu que tu leur avais fixé.
9Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
9Tu as posé une limite que les eaux ne doivent point franchir, Afin qu’elles ne reviennent plus couvrir la terre.
10Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
10Il conduit les sources dans des torrents Qui coulent entre les montagnes.
11A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
11Elles abreuvent tous les animaux des champs; Les ânes sauvages y étanchent leur soif.
12Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
12Les oiseaux du ciel habitent sur leurs bords, Et font résonner leur voix parmi les rameaux.
13Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
13De sa haute demeure, il arrose les montagnes; La terre est rassasiée du fruit de tes œuvres.
14Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
14Il fait germer l’herbe pour le bétail, Et les plantes pour les besoins de l’homme, Afin que la terre produise de la nourriture,
15A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
15Le vin qui réjouit le cœur de l’homme, Et fait plus que l’huile resplendir son visage, Et le pain qui soutient le cœur de l’homme.
16Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
16Les arbres de l’Éternel se rassasient, Les cèdres du Liban, qu’il a plantés.
17Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
17C’est là que les oiseaux font leurs nids; La cigogne a sa demeure dans les cyprès,
18Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
18Les montagnes élevées sont pour les boucs sauvages, Les rochers servent de retraite aux damans.
19Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
19Il a fait la lune pour marquer les temps; Le soleil sait quand il doit se coucher.
20Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
20Tu amènes les ténèbres, et il est nuit: Alors tous les animaux des forêts sont en mouvement;
21Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
21Les lionceaux rugissent après la proie, Et demandent à Dieu leur nourriture.
22Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
22Le soleil se lève: ils se retirent, Et se couchent dans leurs tanières.
23Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
23L’homme sort pour se rendre à son ouvrage, Et à son travail, jusqu’au soir.
24Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
24Que tes œuvres sont en grand nombre, ô Éternel! Tu les as toutes faites avec sagesse. La terre est remplie de tes biens.
25V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
25Voici la grande et vaste mer: Là se meuvent sans nombre Des animaux petits et grands;
26Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
26Là se promènent les navires, Et ce léviathan que tu as formé pour se jouer dans les flots.
27Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
27Tous ces animaux espèrent en toi, Pour que tu leur donnes la nourriture en son temps.
28Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
28Tu la leur donnes, et ils la recueillent; Tu ouvres ta main, et ils se rassasient de biens.
29Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
29Tu caches ta face: ils sont tremblants; Tu leur retires le souffle: ils expirent, Et retournent dans leur poussière.
30Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
30Tu envoies ton souffle: ils sont créés, Et tu renouvelles la face de la terre.
31Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
31Que la gloire de l’Éternel subsiste à jamais! Que l’Éternel se réjouisse de ses œuvres!
32On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
32Il regarde la terre, et elle tremble; Il touche les montagnes, et elles sont fumantes.
33Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
33Je chanterai l’Éternel tant que je vivrai, Je célébrerai mon Dieu tant que j’existerai.
34Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
34Que mes paroles lui soient agréables! Je veux me réjouir en l’Éternel.
35Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
35Que les pécheurs disparaissent de la terre, Et que les méchants ne soient plus! Mon âme, bénis l’Éternel! Louez l’Éternel!
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.