Žalmy 69
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Louis Segond 1910
1Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův.
1Au chef des chantres. Sur les lis. De David.
2Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.
2Sauve-moi, ô Dieu! Car les eaux menacent ma vie.
3Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.
3J’enfonce dans la boue, sans pouvoir me tenir; Je suis tombé dans un gouffre, et les eaux m’inondent.
4Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.
4Je m’épuise à crier, mon gosier se dessèche, Mes yeux se consument, tandis que je regarde vers mon Dieu.
5Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.
5Ils sont plus nombreux que les cheveux de ma tête, Ceux qui me haïssent sans cause; Ils sont puissants, ceux qui veulent me perdre, Qui sont à tort mes ennemis. Ce que je n’ai pas dérobé, il faut que je le restitue.
6Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.
6O Dieu! Tu connais ma folie, Et mes fautes ne te sont point cachées.
7Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.
7Que ceux qui espèrent en toi ne soient pas confus à cause de moi, Seigneur, Éternel des armées! Que ceux qui te cherchent ne soient pas dans la honte à cause de moi, Dieu d’Israël!
8Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.
8Car c’est pour toi que je porte l’opprobre, Que la honte couvre mon visage;
9Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,
9Je suis devenu un étranger pour mes frères, Un inconnu pour les fils de ma mère.
10Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.
10Car le zèle de ta maison me dévore, Et les outrages de ceux qui t’insultent tombent sur moi.
11Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.
11Je verse des larmes et je jeûne, Et c’est ce qui m’attire l’opprobre;
12Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.
12Je prends un sac pour vêtement, Et je suis l’objet de leurs sarcasmes.
13Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.
13Ceux qui sont assis à la porte parlent de moi, Et les buveurs de liqueurs fortes me mettent en chansons.
14Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.
14Mais je t’adresse ma prière, ô Éternel! Que ce soit le temps favorable, ô Dieu, par ta grande bonté! Réponds-moi, en m’assurant ton secours!
15Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,
15Retire-moi de la boue, et que je n’enfonce plus! Que je sois délivré de mes ennemis et du gouffre!
16Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.
16Que les flots ne m’inondent plus, Que l’abîme ne m’engloutisse pas, Et que la fosse ne se ferme pas sur moi!
17Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.
17Exauce-moi, Éternel! Car ta bonté est immense. Dans tes grandes compassions, tourne vers moi les regards,
18A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.
18Et ne cache pas ta face à ton serviteur! Puisque je suis dans la détresse, hâte-toi de m’exaucer!
19Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.
19Approche-toi de mon âme, délivre-la! Sauve-moi, à cause de mes ennemis!
20Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.
20Tu connais mon opprobre, ma honte, mon ignominie; Tous mes adversaires sont devant toi.
21Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.
21L’opprobre me brise le cœur, et je suis malade; J’attends de la pitié, mais en vain, Des consolateurs, et je n’en trouve aucun.
22Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.
22Ils mettent du fiel dans ma nourriture, Et, pour apaiser ma soif, ils m’abreuvent de vinaigre.
23Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.
23Que leur table soit pour eux un piège, Et un filet au sein de leur sécurité!
24Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.
24Que leurs yeux s’obscurcissent et ne voient plus, Et fais continuellement chanceler leurs reins!
25Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.
25Répands sur eux ta colère, Et que ton ardente fureur les atteigne!
26Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.
26Que leur demeure soit dévastée, Qu’il n’y ait plus d’habitants dans leurs tentes!
27Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.
27Car ils persécutent celui que tu frappes, Ils racontent les souffrances de ceux que tu blesses.
28Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.
28Ajoute des iniquités à leurs iniquités, Et qu’ils n’aient point part à ta miséricorde!
29Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.
29Qu’ils soient effacés du livre de vie, Et qu’ils ne soient point inscrits avec les justes!
30Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.
30Moi, je suis malheureux et souffrant: O Dieu, que ton secours me relève!
31I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.
31Je célébrerai le nom de Dieu par des cantiques, Je l’exalterai par des louanges.
32A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.
32Cela est agréable à l’Éternel, plus qu’un taureau Avec des cornes et des sabots.
33To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.
33Les malheureux le voient et se réjouissent; Vous qui cherchez Dieu, que votre cœur vive!
34Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.
34Car l’Éternel écoute les pauvres, Et il ne méprise point ses captifs.
35Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.
35Que les cieux et la terre le célèbrent, Les mers et tout ce qui s’y meut!
36Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.
36Car Dieu sauvera Sion, et bâtira les villes de Juda; On s’y établira, et l’on en prendra possession;
37Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.
37La postérité de ses serviteurs en fera son héritage, Et ceux qui aiment son nom y auront leur demeure.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.